Národní park Koli. A medvěd bydlí na vedlejším kopci.
Ačkoli jsem o národním parku Koli nikdy dřív neslyšela, ve Finsku patří tak trochu mezi turistickou atrakci. Jeho nejvyšší vrchol měří 347 metrů (což je pro Čechy spíše úsměvné) a ve Finsku je vesele využíván jako lyžařské středisko. Lidé se sem sjíždějí z celého regionu, aby si mohli alespoň trochu zalyžovat; a je tu i černý úsek! V létě míří do Koli turisté, kteří si užívají výhledy na nikdy nekončící jezera.
Významnou roli hraje toto místo i ve finské historii; v pohanském období byl sídlem bohů.
Koli se nachází na východě Finska, v severní Karélii. Naše expedice vyrazila z Jyväskyly vlakem do městečka Pieksämäki, kde jsme přestoupili na vlak do Joensuu, a následně jsme autobusem dojeli až do osady Koli.
Říkám osady, protože jedna z mých túr mířila právě sem a když mi paní v informačním středisku řekla, že Koli je idylické městečko, netušila jsem, jak moc trefné to je. V Koli pracují 4 lidé: ona, taxikář, prodavačka v sámošce a druhá prodavačka (a pošťačka zároveň). Vskutku idylické.
Cesta z Jyväskyly trvá necelých šest hodin (za stejnou dobu se tam dostanete i z Helsinek) a jako “finské“ studenty nás vyšla cca na 30 EUR, což je poloviční cena. Šest hodin se zdá jako dlouhá doba, ale my jsme se div nerozplynuli už cestou. Ano, i po pěti měsících ve Finsku nás jezera stále fascinují, a tak jsme byli připlácnutí na okénkách a kochali se.
Na nejvšší vrchol Ukko-Koli šplhá silnice a strmé schody, my jsme ale využili možnost vyjet nahoru lanovkou, kterou si lze přivolat tak jednoduše jako výtah. Nahoře je Luontokeskus Ukko, super moderní návštěvnické centrum, s výstavou o geologii parku a hlavně: s jednou z mála kaváren v okruhu 30 km, uf!
Na otázku, zda jsou v parku opravdu medvědi, nám slečna odpověděla: „Medvědi? Tady?! Nééé. Lidé občas jednoho potkají, ale ten žije na vedlejším kopci,“ a mile se usmála. Nás úsměv přešel, když jsme se podívali do mapy, kam zapíchla prst, a následně na měřítko. Vedlejší kopec byl vzdálený 7 km, přičemž akční rádius medvěda je 20 km (jak poznamenal náš vůdce výpravy a biolog v jednom). Průvodce radí, že abyste se medvědovi vyhnuli, máte zpívat; a když ho opravdu potkáte, předstírejte mrtvého. A to je dobré vědět – zpívat, nebo umřít.
Původně jsme plánovali spát pod širákem, ale když se nám naskytla možnost přespat v kouzelné červené chaloupce Ikolanaho, neváhali jsme. A musím říct, že jsme byli rádi, protože ačkoli všude jinde už kraluje léto, tady ještě v květnu není o sníh nouze a přes noc mrzne.
Naše chata byla takříkajíc all inclusive – dřevěné palandy, cihlový krb, nasakené dříví, dřevěný deník, studna s vědrem, ohniště a VIP kadibudka co by kamenem dohodil. Přesněji řečeno: co by potok přeskočil.
Příroda je v Koli doslova nedotčená, občas musíte překročit starý popadaný strom, kvetou tu mechy a voní borovice. Z nejvyššího bodu Ukko-Koli se vám naskytne úžasný výhled na jezero Pielinen, čtvrté největší ve Finsku. Je tak velké, že máte pocit, že Země je ve skutečnosti jedno velké jezero, na kterém plavou malé ostrůvky.
Druhý den jsme neváhali, nastavili budík na 3.45 a vyrazili na vrchol sledovat východ slunce. Ve 4.20 se za horizontem vynořila rudá koule a celé jezero se zbarvilo do červena. V kombinaci s chlebem a májkou jedna z nejromantičtějších chvil.
Ačkoli jsem o národním parku Koli nikdy dřív neslyšela, ve Finsku patří tak trochu mezi turistickou atrakci. Jeho nejvyšší vrchol měří 347 metrů (což je pro Čechy spíše úsměvné) a ve Finsku je vesele využíván jako lyžařské středisko. Lidé se sem sjíždějí z celého regionu, aby si mohli alespoň trochu zalyžovat; a je tu i černý úsek! V létě míří do Koli turisté, kteří si užívají výhledy na nikdy nekončící jezera.
Významnou roli hraje toto místo i ve finské historii; v pohanském období byl sídlem bohů.
Koli se nachází na východě Finska, v severní Karélii. Naše expedice vyrazila z Jyväskyly vlakem do městečka Pieksämäki, kde jsme přestoupili na vlak do Joensuu, a následně jsme autobusem dojeli až do osady Koli.
Říkám osady, protože jedna z mých túr mířila právě sem a když mi paní v informačním středisku řekla, že Koli je idylické městečko, netušila jsem, jak moc trefné to je. V Koli pracují 4 lidé: ona, taxikář, prodavačka v sámošce a druhá prodavačka (a pošťačka zároveň). Vskutku idylické.
Na nejvšší vrchol Ukko-Koli šplhá silnice a strmé schody, my jsme ale využili možnost vyjet nahoru lanovkou, kterou si lze přivolat tak jednoduše jako výtah. Nahoře je Luontokeskus Ukko, super moderní návštěvnické centrum, s výstavou o geologii parku a hlavně: s jednou z mála kaváren v okruhu 30 km, uf!
Na otázku, zda jsou v parku opravdu medvědi, nám slečna odpověděla: „Medvědi? Tady?! Nééé. Lidé občas jednoho potkají, ale ten žije na vedlejším kopci,“ a mile se usmála. Nás úsměv přešel, když jsme se podívali do mapy, kam zapíchla prst, a následně na měřítko. Vedlejší kopec byl vzdálený 7 km, přičemž akční rádius medvěda je 20 km (jak poznamenal náš vůdce výpravy a biolog v jednom). Průvodce radí, že abyste se medvědovi vyhnuli, máte zpívat; a když ho opravdu potkáte, předstírejte mrtvého. A to je dobré vědět – zpívat, nebo umřít.
Původně jsme plánovali spát pod širákem, ale když se nám naskytla možnost přespat v kouzelné červené chaloupce Ikolanaho, neváhali jsme. A musím říct, že jsme byli rádi, protože ačkoli všude jinde už kraluje léto, tady ještě v květnu není o sníh nouze a přes noc mrzne.
Naše chata byla takříkajíc all inclusive – dřevěné palandy, cihlový krb, nasakené dříví, dřevěný deník, studna s vědrem, ohniště a VIP kadibudka co by kamenem dohodil. Přesněji řečeno: co by potok přeskočil.
Druhý den jsme neváhali, nastavili budík na 3.45 a vyrazili na vrchol sledovat východ slunce. Ve 4.20 se za horizontem vynořila rudá koule a celé jezero se zbarvilo do červena. V kombinaci s chlebem a májkou jedna z nejromantičtějších chvil.
nice :) hlavně ten chleba s májkou... potěšil :D zdravím KLára
OdpovědětVymazatSuper!
OdpovědětVymazatNašla jsem odkaz přes Maroshe a od té doby si to tu užívám. Finsko je nádherné, zápisky i fotky jsou skvělé!
OdpovědětVymazat