S Tintinem na vaflích a na pivu.

Minulý týden jsem se zastavila v Bruselu. Na celé město jsem měla pár hodit. Odlet z Prahy byl v 6 hodin ráno. Moje naivní představa, že si na letišti dám snídani a ještě stihnu vyměnit peníze, se samozřejmě rozplynula. Nikde nikdo.

Čekám u gatu, když v tom: „Ladůůůš?!“ Iva, moje kamarádka, která studuje v Bruselu a do Prahy létá za přítelem. „To je hustý! Ukážu ti město a k snídani si dáme vafli.“ Díky bohu za ty dary. Ivu mám ráda, Brusel neznám a za vafli bych dala království.

Před osmou ranní přistáváme na letišti Charleroi a autobusem jedeme do centra Bruselu. „Támdle jak jsou ty dva komíny, tak tam studuju. Tady nakup čokoládu, támhle rozhodně nechoď na mušle. A tady, tady si dáme ty vafle.“

Hm...

Mušle 

V restauraci Aux Armes de Bruxelles se prý denně sní 180 kilo mušlí. Podávají je tu s bagetou a belgickými hranolkami (jsou větší). Jak papírový průvodce, tak Iva mě ale od mušlí zrazovaly. Ceny jsou turistické a mě čekal let do Budapešti. A papírový pytlík jsem s sebou neměla.

Vafle 

Prodávají je všude. A Brusel po nich úžasně voní. Zatímco Belgičané je prý jedí samotné jen pocukrované, turisté na ně plácají ovoce, zmrzlinu, šlehačku a celé dílo nakonec přelijí čokoládou a karamelem. Koupit se dají dva druhy: bruselské a lutyšské. Liší se těstem a tvarem - lutyšské jsou nepravidelné a křupavější, bruselské mají tvar obdélníku a je to spíš taková kyprá buchta.

Čoko-Lada 

Jsem vyhlášený čokoholik - závislák. Belgickou čokoládu jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Výlohy jsou čokolády plné; pralinky, bonbony, tekutá čokoláda, čokoládový čůrající chlapeček, čokoládový Tintin. Jsem v ráji!

Pivo 

Existuje cca 750 druhů belgických piv. Tomu se říká velmoc. Některá piva mají až 12 % alkoholu. Já jsem svou vafli spláchla třešňovým.

Look, he is so small! 

“Nikdo ho nemůže najít a když ho konečně najdou, jsou zklamaní, že je tak malý.” Samozřejmě myslím Manneken Pis, bronzovou sošku čůrajícího panáčka. Legenda praví, že socha znázorňuje chlapce, který zachránil obléhané město tím, že se vyčůral na hořící zápalnou šňůru od bomby. Nahatého chlapečka celý svět zbožňuje a Belgičané ho při slavnostních příležitostech dokonce navlékají do miniaturních oblečků. Bizzare. Čůrající holčičku a čůrajícího pséka jsem si nechala ujít. Jeden člen čůrající rodiny stačí.

Buřinky a jablka 

Surrealistický malíř René Magritte má v Bruselu muzeum. "Malba není zrcadlem skutečnosti." 

Komiks 

V Belgii se narodil Tintin. Malby s jeho motivem jsou po celém Bruselu. Je to vlastně docela vtipné, připadáte si díky nim jako v komiksu. A Šmoulové, to jsou také Belgičani.

Z Bruselu odlétám s hyperglykémií a s vědomím, že se sem chci podívat znovu. Najít čůrajícího křížence a dát si pívo s vaflí.