Přeskočit na hlavní obsah
Tak, a teď se teprve ukáže, proč mě tehdy nevzali na žurnalistiku...

Je ze mě Finka - díl 1.

Potřebovala jsem změnu; vzít voskovku a udělat tlustou barevnou čáru za několika posledními měsíci. Změnit prostředí.. a získat nový pohled (nadhled) na staré věci. Přihláška, pohovor, výpověď v práci a hurá do Finska! Těšila jsem se jako dítě na Vánoce.

Děda mráz

Po zalehnutí na kufr jsem zip opravdu dopnula a v pondělí ráno vyrazila směr Ruzyně. Lety zrušené (v lepších případech opožděné), platby za nadváhy (zavazadel), cestující naštvaní a letištní personál se tvářil, jako by jim někdo přistřihl křidýlka, a to nejen zaměstnancům ČSA. Po dvou hodinách letu jsme přistáli v cílové destinaci. "Dobrý den, hovoří k vám kapitán. Právě jsme přistáli v Helsinkách. A zdá se, že nám zamrzly dveře." Welcome in Finland!

Všichni už jsou v Mexiku

Po příletu jsem nasedla na autobus a vyrazila na sever do města Lahti, kde mě čekal poslední přestup na spoj do města Jyvaskyla, kde teď bydlím a studuji. Cesta sice trvala dlouhé čtyři hodiny, ale připadala jsi si jako v kině. Za okýnkem právě běžela 3D verze Mrazíka. Slovo "zima" by se ve spojení s Českem mělo zakázat. Chcete-li zažít zimu, myslím ZIMU, musíte se vypravit sem. Let it snow, let it snow, let it snow. Společně se mnou vyskočila z autobusu slečna v krátké sukýnce a keckách. Exchange Erasmus studentka od pohledu. No jó, je z Mexika. Prý tam teď mají 25 stupňů. Možná se podívala na internet a zjistila, že ve Finsku je stejně (jen opomněla mínus).

Líbánky na kole

Prozatím mám za sebou první den, který se nesl ve znamení "Orientation Week". V grafu jménem "Culture Shock" jsem momentálně bod se jménem Honeymoon Period. Ze všeho jsem "soooo excited". Po hanymůn pírijot ovšem přijde krize. Nepochybuji o tom.

Komentáře

  1. Hezké, dlouhé, jako za starých časů :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc tam na severu nezvlč, v létě tě pak čeká duchovní osvícení v Kotli (nebo spíš HaKotel). Putuješ do čtečky...

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle je nejhezčí věta: "Za okýnkem právě běžela 3D verze Mrazíka." Díky!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč se (nena)učím finsky Ačkoli většina místních obyvatel hovoří velmi dobře anglicky, úředním jazykem Finska je finština a švédština. A kde jinde se naučit finsky, když ne právě ve Finsku. Univerzita nám nabídla dva kurzy: Survival Finnish (základní balíček finských frází) a Suomi I (kurz, který se nás pokusí vtáhnout hlouběji do radostí spojených s tímto ugrofinským jazykem). Hádáte správně, rozhodla jsem se pro kurz Suomi I a budu se s ním prát jako eskymácký pes.  Finština nemá budoucí čas. Zda se jedná o přítomnost, nebo budoucnost si musíte odvodit z kontextu. Pokud si s vámi právě někdo povídá o vaření (a nevaří u toho), pravděpodobně mluví o tom, že vařit bude. používá dlouhé samohlásky i souhlásky, které nahrazují naši čárku a prodlužují písmeno: aa = á, ll = dlouhé l (neptejte se mě, jak se čte dlouhé l!). Jedno zapomenuté písmenko pak může změnit význam celé věty: Tapaan sinut illalla (= potkáme se večer...

Proč běhám, proč o tom píšu a proč byste měli běhat taky

Jako malá jsem běh nenáviděla. Byla jsem tlustá a pomalá. Při povinných školních bězích v parku jsem si trasu zkracovala a namísto toho, abych sochu Husité na stráži obíhala, podbíhala jsem ji.  Vše se zlomilo před dvěma lety; napadlo mě překonat svou nenávist k běhání. Kozoroh a jedináček; jakmile se zabejčím, není mi pomoci. A já jsem si umanula, že zkrátka BUDU běhat.  Do další fáze se moje běhání dostalo, když jsme se na běhání stala závislou a začala kecky vozit všude. Brala jsem je s sebou na Paříže, do Bostonu, do Londýna. Vstala jsem brzy ráno a oběhla památky (přes den plné turistů, teď liduprázdné). Dopoledne jsem měla odškrtnutá všechna must visit místa (v Paříži jsem se každé ráno vyškrábala na Sacre Coeur, abych viděla východ slunce) a odpoledne jsem se věnovala nasávání atmosféry (café au lait, croissanty, šneci, "božolé"). Většinou měst jsem se doslova proběhala a projedla. Stal se ze mě gastroturista běžec. Ve Finsku jsem pak běhání propadla úplně. Měla ...

½Maraton. Můj první. Spálené čelo, bolavé nohy a medaile na krku. Příště ať je z čokolády.

Minulý týden jsem si zaběhla svůj první půlmaraton. Přesně si nevybavuju moment, kdy jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Mám smůlu na zranění; pokud zrovna nemám natržený sval, mám zablokovaná záda. Možná právě proto jsem registrační formulář nakonec odeslala; nevěřila jsem, že se na start postavím. V předvečer závodu jsem si vyzvedla běžecký balíček: startovní číslo, obrandové tričko a miliony letáčků a instrukcí. Číslo má v sobě čip, který vás sleduje po celou dobu závodu, a na zadní straně je dotazník. Vyplníte jméno, adresu, alergie na léky, krevní skupinu, kontakt na vašeho nejbližšího člověka… co kdyby se něco stalo. Při vypisování údajů začínám lehce nervóznět. Co když se přeci jenom něco stane. Je tu sobota, 2. 4., den D. Jsem zvyklá běhat, když mám náladu, když se mi chce. Někdy se mi běží dobře a upaluju ulicemi jako Forrest Gump, jindy to nejde a za 15 minut jsem doma, zpruzelá. A teď je tu půlmaraton a já se mu musím podřídit. Závod na mě nepočká, stejně tak jako nikdo...