Přeskočit na hlavní obsah

Základní info balíček o Finsku

Zítra to bude přesně týden, co naše letadlo přimrzlo ve Finsku. Zde je krátká rekapitulace, aneb co se Lada ve Finsku rychle naučila a naučí to i vás.



Pije jako Dán? Ne, pije jako Fin.

Zatímco u nás se používá přísloví Pije jako Dán, Dánové říkají Pije jako Fin. Severské země jsou známé vysokými daněmi z alkoholu, proto se pití ve Finsku poměrně prodraží. Pro tvrdý alkohol (ale i víno) navíc musíte do státních obchodů a počítejte s vysokohorskou přirážkou.

Pivo (olut nebo kalja) a cider (siideri) je jediný alkohol, který koupíte i v supermarketu. Mezi nejznámější místní značky piva patří: Lapin Kulta, Karjala, Olvi, Koff a Karhu. Cena za plechovku se pohybuje okolo 2.50 ojro, v hospodě se pije cca za 5 ojro. Hepy aurs však fungují skoro v každé hospodě.

Pokud se někde nemusíte stydět za to, že jste Čech, pak je to v místní hospodě. Minimálně pokud jde o pivo. České pivo je tu vyhlášené a v obchodech seženete především Velkopopovického Kozla a Budějovický Budvar. Jednou jsem v pizzerii řekla, že si dám české pivo, protože jsem česká holka, a dostala jsem pizzu zdarma. Alespoň doufám, že to byl ten důvod.

Vesele se tu pije speciální domácí nealkoholické pivo (kotikalja). Dát si ho můžete i ve školní menze a chutná... zvláštně, řekla bych. Asi jako kdybyste smíchali pito, žlutou limonádu a bezovou šťávu.

Co se tu však pije opravdu ke všemu, to je mléko. V menze máme na výběr z nízkoučného, polotučného, tučného, kefírového a sojového. Je zdarma a brzy jím budete zapíjet i guláš.

Upeč třeba chleba

Finský chleba je výborný. A návykový. Kdo ho jednou ochutnal, ten se kvůli němu bude chtít do Finska vracet. Nepřeháním. Na výběr je nepřeberné množství variant. A některé tvary jsou dost srandovní. Problematice finského pečiva se budu ještě více věnovat někdy příště.

Ačkoli vám karjalanpiirakka (karelské pirohy) ze začátku chutnat nebudou, zamilujete si je. Jsou to takové placičky ve tvaru lodičky (ehm) a jedná se o rýžovou, případně bramborovou kaši, na žitném podkladu. Chystám se je naučit péct, takže vás veselé pekařské historky neminou.

Nastalo finské ticho

Zatímco my jsme nervózní, nastane-li během rozhovoru ticho, a máme potřebu ho vyplnit vatou, ne tak Finové. Občas čekáte reakci, ale ona nepřijde. Nepřijde ani za chvíli. Finské ticho.

Mráz kouše - moje první frostbite

Něco je špatně, když vám kamarádi namísto pozdravu řeknou: "It looks freaky!" Omrzliny nebolí. Ne ze začátku. Velmi rychle se tu naučíte rozeznávat jejich stupně. Stupeň číslo 1 - "kůže je voskovitě bílá, necitlivá a chladná. Při rozmrzání palčivě píchá a postižený má pocit svírání." To souhlasí.

Rychlochůze

Platí úměra, že čím rychleji chodíte, tím menší je vám zima. Za první tři dny jsem tak snížila čas potřebný na přesun z bytu do školy o deset minut. Brzy vám přestane vadit i to, že při rychlochůzi vypadáte ve všem tom oblečení jako běžící golem.

Základní manuál správné výstroje
  • Palčáky, šálka a kulich nejsou pro srandu králíkům. Ani sobům.
  • Punčocháče (jakkoli je to slovo nesexy) jsou v zimě nutnost.
  • Teplé spodní prádlo, kvůli kterému si vás před odjezdem všichni dobírali, byl hodně dobrý nápad.
  • Naučíte se tu pořádně si utahovat tkaničky (a neovládat iPhone venku), protože každé ušetřené teplo se počítá.
  • Odrazky jsou trendy. Nejvíc potom ty s mumínky.
  • Do sauny zásadně nazí!
A pro ty, které zajímá, ve které části (finské) periody jsem - stále hanymůn fáze. S rostoucím počtem omrzlin se ale obávám jejího brzkého konce.

Komentáře

  1. Do sauny se vždy chodilo úplně bez, ne? Si nepamatuji, že by někdy někdo šel do sauny oblečen. Jinak nemáš iPhone věčně zamlžen? (Kryšpín) P.S. Měla by sis upravit možnost komentování. Jsem nemohl zadat ani své jméno.

    OdpovědětVymazat
  2. Upraveno, děkuji. Zlatý blok.. Ad sauna - u nás se spousta lidí před vstupem dovnitř omotává prostěradlem (někteří umělci se saunují v plavkách).. iPhone snáší zimu dobře, nemlží se. Narozdíl od finské Nokie:)

    OdpovědětVymazat
  3. A to jsem čekal, že finové mají snadnější testování technologie v extrémních podmínkách. Zdá se tedy, že nejspíš ne. :)

    OdpovědětVymazat
  4. čau :) zlatý Milovice, si pustim přímotop a u teplého čaje si čtu vtipné věty, děkuji a držim palce, posílám pusu Pa :)

    OdpovědětVymazat
  5. paráda! finskej chleba miluju (a tos nejedla estonskej!), tak se těším na to pojednání o pečivu, ehm, Trubičko.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč se (nena)učím finsky Ačkoli většina místních obyvatel hovoří velmi dobře anglicky, úředním jazykem Finska je finština a švédština. A kde jinde se naučit finsky, když ne právě ve Finsku. Univerzita nám nabídla dva kurzy: Survival Finnish (základní balíček finských frází) a Suomi I (kurz, který se nás pokusí vtáhnout hlouběji do radostí spojených s tímto ugrofinským jazykem). Hádáte správně, rozhodla jsem se pro kurz Suomi I a budu se s ním prát jako eskymácký pes.  Finština nemá budoucí čas. Zda se jedná o přítomnost, nebo budoucnost si musíte odvodit z kontextu. Pokud si s vámi právě někdo povídá o vaření (a nevaří u toho), pravděpodobně mluví o tom, že vařit bude. používá dlouhé samohlásky i souhlásky, které nahrazují naši čárku a prodlužují písmeno: aa = á, ll = dlouhé l (neptejte se mě, jak se čte dlouhé l!). Jedno zapomenuté písmenko pak může změnit význam celé věty: Tapaan sinut illalla (= potkáme se večer...

Proč běhám, proč o tom píšu a proč byste měli běhat taky

Jako malá jsem běh nenáviděla. Byla jsem tlustá a pomalá. Při povinných školních bězích v parku jsem si trasu zkracovala a namísto toho, abych sochu Husité na stráži obíhala, podbíhala jsem ji.  Vše se zlomilo před dvěma lety; napadlo mě překonat svou nenávist k běhání. Kozoroh a jedináček; jakmile se zabejčím, není mi pomoci. A já jsem si umanula, že zkrátka BUDU běhat.  Do další fáze se moje běhání dostalo, když jsme se na běhání stala závislou a začala kecky vozit všude. Brala jsem je s sebou na Paříže, do Bostonu, do Londýna. Vstala jsem brzy ráno a oběhla památky (přes den plné turistů, teď liduprázdné). Dopoledne jsem měla odškrtnutá všechna must visit místa (v Paříži jsem se každé ráno vyškrábala na Sacre Coeur, abych viděla východ slunce) a odpoledne jsem se věnovala nasávání atmosféry (café au lait, croissanty, šneci, "božolé"). Většinou měst jsem se doslova proběhala a projedla. Stal se ze mě gastroturista běžec. Ve Finsku jsem pak běhání propadla úplně. Měla ...

½Maraton. Můj první. Spálené čelo, bolavé nohy a medaile na krku. Příště ať je z čokolády.

Minulý týden jsem si zaběhla svůj první půlmaraton. Přesně si nevybavuju moment, kdy jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Mám smůlu na zranění; pokud zrovna nemám natržený sval, mám zablokovaná záda. Možná právě proto jsem registrační formulář nakonec odeslala; nevěřila jsem, že se na start postavím. V předvečer závodu jsem si vyzvedla běžecký balíček: startovní číslo, obrandové tričko a miliony letáčků a instrukcí. Číslo má v sobě čip, který vás sleduje po celou dobu závodu, a na zadní straně je dotazník. Vyplníte jméno, adresu, alergie na léky, krevní skupinu, kontakt na vašeho nejbližšího člověka… co kdyby se něco stalo. Při vypisování údajů začínám lehce nervóznět. Co když se přeci jenom něco stane. Je tu sobota, 2. 4., den D. Jsem zvyklá běhat, když mám náladu, když se mi chce. Někdy se mi běží dobře a upaluju ulicemi jako Forrest Gump, jindy to nejde a za 15 minut jsem doma, zpruzelá. A teď je tu půlmaraton a já se mu musím podřídit. Závod na mě nepočká, stejně tak jako nikdo...