Přeskočit na hlavní obsah
Na kafi s čínským velvyslancem.

'Titulek by měl ve čtenáři vzbudit zájem se do textu začíst, aniž ho vlastně zajímá.' Pokud toto čtete, ve škole by ze mě měli radost. Ale abych to uvedla na pravou míru... anebo ještě ne.

Kde jinde se naučit čínsky, když ne ve Finsku

Abych si ve Finsku nepřipadala nevyužitá, zapsala jsem se na kurz čínštiny. Ačkoli byl veden jako 'pro začátečníky', na první hodině už byla většina z přítomných schopna čínské znaky číst; já jsem byla sinoistické tele. Nikdy jsem se s čínštinou nesetkala, nevěděla jsem nic o znacích, pinyingu (zápis čínštiny formou latinky), ani tónech. Učebnice, kterou jsme začali používat, mi připomínala víc obrázkovou knížku. Řekla jsem si, že to vydržím další 2 týdny, a pokud se to nezlepší, smířím se s tím, že ze mě sionista nikdy nebude. Abych se motivovala, koupila jsem si drahou knížku i s CD a po každé lekci jsem si říkala, že toho teď přece nenechám – teď, když už jsem začala.

Chinese Beach Event v Helsinkách

Po třech měsících se nás lektorka Jinhua zeptala, zda by někdo z nás měl zájem jet reprezentovat Jyväskylän yliopisto do Helsinek na Chinese Speech Event, který se koná pod záštitou čínské ambasády. Nevím, jak se to přihodilo, ale najednou jsem vyplňovala přihlášku a přemýšlela, co zaškrtnout v kolonce 'Kolik let studujete čínštinu'. Let?! Podmínka účasti byla jediná: příprava prezentace na libovolné téma o délce 5 – 10 min. Mohla jsem malovat, zpívat, tančit.. anebo mluvit. Zpívání jsem zavrhla ihned a raději jsem se domluvila se spolužákem a kamarádem Ondrou, že společně připravíme prezentaci o České republice.


Tohle je Česká republika! 这是捷克国。

S velmi omezenou slovní zásobou jsme poskládali dohromady víceméně všechna slovíčka, která jsme znali a vytvořili prezentaci. Neměli jsme co ztratit, tak jsme si z toho udělali tak trošku legraci: česká vlajka, hymna z YouTube, krásné ženy (já), skvělí hokejisté (Ondra), dobré pivo (plechovky Pilsner k sehnání všude) a rozverný rozhovor na závěr.


Mezi ostatními prezentacemi jsme opravdu vyčnívali a musím říct, že jsem si to užila. A přítomní se bavili: “Tohle byla nejlepší show večera,” pochlebovali nám. Show?!

Korzovat a vyzařovat inteligenci.

Ačkoli jsem ostatním nerozuměla a nepochopila jsem jediný čínský vtip, od úsměvu, korzování a vyzařování inteligence mě nic neodradilo. A opravdu jsem mluvila s velvyslancem, ačkoli to společné kafe bylo jen na rautu. A foto pro rodinu na zeď 'Ladiných úspěchů':

Komentáře

  1. Nejen že běháš daleko, ale ještě hezky píšeš!
    Pavel B.

    OdpovědětVymazat
  2. Radši zůstanu u té finštiny, ale máš můj největší obdiv. S prezentací blahopřeju, měli by tě rovnou do Číny poslat na to Expo, které se tam chystá. Pokud je to teda v Číně (teď si nejsem jist). A hlavně chválím ukázku krásných žen. Lepší ukázka nemohla být.

    OdpovědětVymazat
  3. Tomu říkám odvaha :) Ale opět super napsané.

    U Čínštiny je největší problém si jí pak udržet... Mám dva semestry, ale znak už bych nenapsal žádný a říct umím akorát "děkuju" (to se hodí) a "tohle je auto mojí maminky" (to už se moc nehodí, co mám vlastní) :-D

    Těším se brzo na další Zápisky ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Super!
    a jaký to tenký led mezi sinoisty a sionisty :)

    OdpovědětVymazat
  5. Gratuluju! Tu prezentaci bych chtěl vidět. Pasáž se Škodovkou vypadá slibně.
    Ale já osobně bych se nesmířil s tím, že ze mě sionista nebude ;-)
    Šalom, chavera!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji všem za podporu, 谢谢! Ano, led mezi oběma slovy je opravdu velmi tenký - už i u nás ve Finsku. Radku, Martine, domluvte se, prosím, který z vás mi bude dělat osobního korektora:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč se (nena)učím finsky Ačkoli většina místních obyvatel hovoří velmi dobře anglicky, úředním jazykem Finska je finština a švédština. A kde jinde se naučit finsky, když ne právě ve Finsku. Univerzita nám nabídla dva kurzy: Survival Finnish (základní balíček finských frází) a Suomi I (kurz, který se nás pokusí vtáhnout hlouběji do radostí spojených s tímto ugrofinským jazykem). Hádáte správně, rozhodla jsem se pro kurz Suomi I a budu se s ním prát jako eskymácký pes.  Finština nemá budoucí čas. Zda se jedná o přítomnost, nebo budoucnost si musíte odvodit z kontextu. Pokud si s vámi právě někdo povídá o vaření (a nevaří u toho), pravděpodobně mluví o tom, že vařit bude. používá dlouhé samohlásky i souhlásky, které nahrazují naši čárku a prodlužují písmeno: aa = á, ll = dlouhé l (neptejte se mě, jak se čte dlouhé l!). Jedno zapomenuté písmenko pak může změnit význam celé věty: Tapaan sinut illalla (= potkáme se večer...

Proč běhám, proč o tom píšu a proč byste měli běhat taky

Jako malá jsem běh nenáviděla. Byla jsem tlustá a pomalá. Při povinných školních bězích v parku jsem si trasu zkracovala a namísto toho, abych sochu Husité na stráži obíhala, podbíhala jsem ji.  Vše se zlomilo před dvěma lety; napadlo mě překonat svou nenávist k běhání. Kozoroh a jedináček; jakmile se zabejčím, není mi pomoci. A já jsem si umanula, že zkrátka BUDU běhat.  Do další fáze se moje běhání dostalo, když jsme se na běhání stala závislou a začala kecky vozit všude. Brala jsem je s sebou na Paříže, do Bostonu, do Londýna. Vstala jsem brzy ráno a oběhla památky (přes den plné turistů, teď liduprázdné). Dopoledne jsem měla odškrtnutá všechna must visit místa (v Paříži jsem se každé ráno vyškrábala na Sacre Coeur, abych viděla východ slunce) a odpoledne jsem se věnovala nasávání atmosféry (café au lait, croissanty, šneci, "božolé"). Většinou měst jsem se doslova proběhala a projedla. Stal se ze mě gastroturista běžec. Ve Finsku jsem pak běhání propadla úplně. Měla ...

½Maraton. Můj první. Spálené čelo, bolavé nohy a medaile na krku. Příště ať je z čokolády.

Minulý týden jsem si zaběhla svůj první půlmaraton. Přesně si nevybavuju moment, kdy jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Mám smůlu na zranění; pokud zrovna nemám natržený sval, mám zablokovaná záda. Možná právě proto jsem registrační formulář nakonec odeslala; nevěřila jsem, že se na start postavím. V předvečer závodu jsem si vyzvedla běžecký balíček: startovní číslo, obrandové tričko a miliony letáčků a instrukcí. Číslo má v sobě čip, který vás sleduje po celou dobu závodu, a na zadní straně je dotazník. Vyplníte jméno, adresu, alergie na léky, krevní skupinu, kontakt na vašeho nejbližšího člověka… co kdyby se něco stalo. Při vypisování údajů začínám lehce nervóznět. Co když se přeci jenom něco stane. Je tu sobota, 2. 4., den D. Jsem zvyklá běhat, když mám náladu, když se mi chce. Někdy se mi běží dobře a upaluju ulicemi jako Forrest Gump, jindy to nejde a za 15 minut jsem doma, zpruzelá. A teď je tu půlmaraton a já se mu musím podřídit. Závod na mě nepočká, stejně tak jako nikdo...