Přeskočit na hlavní obsah
Na kafi s čínským velvyslancem.

'Titulek by měl ve čtenáři vzbudit zájem se do textu začíst, aniž ho vlastně zajímá.' Pokud toto čtete, ve škole by ze mě měli radost. Ale abych to uvedla na pravou míru... anebo ještě ne.

Kde jinde se naučit čínsky, když ne ve Finsku

Abych si ve Finsku nepřipadala nevyužitá, zapsala jsem se na kurz čínštiny. Ačkoli byl veden jako 'pro začátečníky', na první hodině už byla většina z přítomných schopna čínské znaky číst; já jsem byla sinoistické tele. Nikdy jsem se s čínštinou nesetkala, nevěděla jsem nic o znacích, pinyingu (zápis čínštiny formou latinky), ani tónech. Učebnice, kterou jsme začali používat, mi připomínala víc obrázkovou knížku. Řekla jsem si, že to vydržím další 2 týdny, a pokud se to nezlepší, smířím se s tím, že ze mě sionista nikdy nebude. Abych se motivovala, koupila jsem si drahou knížku i s CD a po každé lekci jsem si říkala, že toho teď přece nenechám – teď, když už jsem začala.

Chinese Beach Event v Helsinkách

Po třech měsících se nás lektorka Jinhua zeptala, zda by někdo z nás měl zájem jet reprezentovat Jyväskylän yliopisto do Helsinek na Chinese Speech Event, který se koná pod záštitou čínské ambasády. Nevím, jak se to přihodilo, ale najednou jsem vyplňovala přihlášku a přemýšlela, co zaškrtnout v kolonce 'Kolik let studujete čínštinu'. Let?! Podmínka účasti byla jediná: příprava prezentace na libovolné téma o délce 5 – 10 min. Mohla jsem malovat, zpívat, tančit.. anebo mluvit. Zpívání jsem zavrhla ihned a raději jsem se domluvila se spolužákem a kamarádem Ondrou, že společně připravíme prezentaci o České republice.


Tohle je Česká republika! 这是捷克国。

S velmi omezenou slovní zásobou jsme poskládali dohromady víceméně všechna slovíčka, která jsme znali a vytvořili prezentaci. Neměli jsme co ztratit, tak jsme si z toho udělali tak trošku legraci: česká vlajka, hymna z YouTube, krásné ženy (já), skvělí hokejisté (Ondra), dobré pivo (plechovky Pilsner k sehnání všude) a rozverný rozhovor na závěr.


Mezi ostatními prezentacemi jsme opravdu vyčnívali a musím říct, že jsem si to užila. A přítomní se bavili: “Tohle byla nejlepší show večera,” pochlebovali nám. Show?!

Korzovat a vyzařovat inteligenci.

Ačkoli jsem ostatním nerozuměla a nepochopila jsem jediný čínský vtip, od úsměvu, korzování a vyzařování inteligence mě nic neodradilo. A opravdu jsem mluvila s velvyslancem, ačkoli to společné kafe bylo jen na rautu. A foto pro rodinu na zeď 'Ladiných úspěchů':

Komentáře

  1. Nejen že běháš daleko, ale ještě hezky píšeš!
    Pavel B.

    OdpovědětVymazat
  2. Radši zůstanu u té finštiny, ale máš můj největší obdiv. S prezentací blahopřeju, měli by tě rovnou do Číny poslat na to Expo, které se tam chystá. Pokud je to teda v Číně (teď si nejsem jist). A hlavně chválím ukázku krásných žen. Lepší ukázka nemohla být.

    OdpovědětVymazat
  3. Tomu říkám odvaha :) Ale opět super napsané.

    U Čínštiny je největší problém si jí pak udržet... Mám dva semestry, ale znak už bych nenapsal žádný a říct umím akorát "děkuju" (to se hodí) a "tohle je auto mojí maminky" (to už se moc nehodí, co mám vlastní) :-D

    Těším se brzo na další Zápisky ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Super!
    a jaký to tenký led mezi sinoisty a sionisty :)

    OdpovědětVymazat
  5. Gratuluju! Tu prezentaci bych chtěl vidět. Pasáž se Škodovkou vypadá slibně.
    Ale já osobně bych se nesmířil s tím, že ze mě sionista nebude ;-)
    Šalom, chavera!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji všem za podporu, 谢谢! Ano, led mezi oběma slovy je opravdu velmi tenký - už i u nás ve Finsku. Radku, Martine, domluvte se, prosím, který z vás mi bude dělat osobního korektora:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Madeira. Moje srdce má tvar velryby

Občas mívám pitomé nápady. Ale ten, ve kterém jsem se rozhodla, že odletím na Vánoce do Atlantiku a budu předstírat, že hřeben na vlasy neexistuje, mezi ně nepatří. Nejsem úplně vánoční člověk. V roce 2017 jsem se rozhodla pro (pro mě) revoluční krok: nebudu trávit Vánoce tak, jak bych „měla“, ale tak, jak chci. Chtěla jsem být jinde a… sama. „NA VÁNOCE? SAMA?! JSI SE ZBLÁZNILA!“ Začala jsem hledat zemi, ve které nebudu mrznout, finančně mě nezruinuje a jako holka se v ní nebudu bát. Asi tušíte, že jsem měla ještě jednu podmínku. Oceán. Prst na pomyslném Google globusu padl na Madeiru, ostrov obklopený oceánem, kde rostou malé banány každému na zahradě a kolem kterého se prohánějí velryby. Na Madeiře jsem trávila Vánoce i v roce 2018. Potom jsem se na tenhle ostrov, kterému se přezdívá Havaj Evropy, vrátila ještě několikrát. Základní info balíček.  O Madeiře se říká, že je zelenou perlou Atlantiku a taky ostrovem věčného jara – jen dvakrát se mi stalo, že sprchlo a ano, šp...

Porto. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska

Často se mě někdo ptá, proč UŽ ZASE jedu do Porta. Porto je město, kde jsem před pár lety nechala u oceánu svoje srdce, a tak jednou za čas koupím letenku, sbalím batoh a jedu si ho vyzvednout. Pokud nečekáte okázalé tipy a největší radost vám stejně jako mně dělá koupání se v ledovém oceánu (a vanilkovém krému), písek v kapse a smrkání slané vody, tohle jsou tipy, které by se vám mohly hodit. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska. Průvodce.  Málokdy/nikdy necestuju s průvodcem, ale USE-IT mapa Porta mi dala spoustu skvělých tipů, kam jít, ale i kam nejít, co říkat, co ne, historický kontext a vůbec. USE-IT mapy existují pro řadu měst – jsou tvořeny místními mladými cestovateli „pro jiné mladé cestovatele s nízkým rozpočtem“. Celá já. Balík informací pro start Z letiště se do centra dostanete metrem (fialová linka E), lístek stojí 2-3 eura. Ve vestibulu si spolu s první jízdenkou koupíte modrou papírovou dobíjecí kartičku...

The glamour of it all! New York! America!

Pokud jedete do Ameriky s představou, že tu všichni jedí hamburgery, srkají Coca-Colu z půllitrových kelímků a cestou do práce se zastaví ve Starbucks pro "tall half-skinny half-1 percent extra hot split quad shot (two shots decaf, two shots regular) latte with whip", v NYC se v ní s velkou pravděpodobností utvrdíte. Jedni New York milují, druzí nenávidí. New York je tak velký a tak pestrý, že se nevyplácí škatulkovat. Pro někoho jsou to mrakodrapy. Pro mou maminku záběry ze Sexu ve městě. Pro mě muzikanti hrající ve vestibulech metra, kteří dokáží roztančit kolemjdoucí všech národností a věkových kategorií. Je to rušný Times Square, kde je člověku buď dobře, anebo si chce z toho všeho hluku prostřelit hlavu (aby pak popošel za roh a objevil Bryant Park, kde lidé cvičí jógu a snídají v trávě). Moje pocity hezky shrnul  Michael Kimmelman , kritik architektury píšící pro New York Times, v rozhovoru pro Respekt:  „Co dělá život v tomhle městě zajímavým, jsou jeh...