Naše letadlo přistává na Istanbul Atatürk Airport a mně to konečně dochází. Jsem v Istanbulu. V Istanbulu, na který jsem se tolik těšila a vůbec se něj nepřipravila. Vždycky to dopadne stejně; koupím průvodce, čímž získám pocit, že už nic dalšího zjišťovat nemusím. Všechno je přece tam. "If one had but a single glance to give the world, one should gaze on Istanbul." - Alphonse de Lamartine Moje růžová taška plná studentských pečetí pro Katie a blond vlasy vyvolávají v potemnělém Istanbulu ozvuky: “Hello lovely lady, where are you from?” Ach jo, říkám si, tohle tedy bude výlet... S Katie máme sraz v kavárně. K malé skleněné skleničce s čajem (çay) dostáváme sušenou cizrnu. Nová závislost na několik dalších dní. Bydlíme u Katie, v části Kadıköy, na severním břehu Marmarského moře. Malé kavárny, umělecká studia, galerie a bary, které nenajdete, pokud vám o nich někdo neřekne. Večer procházíme zeleninový a rybí trh. Venku je tma, ale Istanbulu to na kráse neubírá