16. 11. 2010

Social Innovation Camp Praha 2010

„Social Innovation Camp propojuje lidi, nápady a digitální nástroje pro vytvoření sociální inovace prostřednictvím internetu a/nebo mobilních bezdrátových aplikací.“

Pro mě je Social Innovation Camp soutěž, výjimečná událost a příležitost poznat zajímavé lidi a pomoci realizovat nápad, který může vyřešit nějaký společenský problém. Všechno se ale musí stihnout za dva dny.


Svého prvního Social Innovation Campu jsem se zúčastnila před rokem v Bratislavě, který byl vůbec poprvé v historii mezinárodní. Do Bratislavy se tehdy sjela skupinka marketérů, vývojářů, designérů a lidí, kteří se motají kolem internetu, aby pracovali na projektech, které mohl do soutěže přihlásit kdokoli. Týmy byly namíchané: ČR, UK, Polsko, Litva, Slovensko, Rumunsko… a my jsme naráželi na problém, že projekt, který bude skvěle fungovat v UK, určitě nebude fungovat v ČR. Legislativa, mentalita… nejde vymyslet univerzální projekt řešící sociální problém, který by šel našroubovat na jakoukoli zemi. 


Náš projekt Have a go heroes, jehož idea byla zprostředkování služby starým osamělým lidem, jsme tehdy lokalizovali na UK a po dvou dnech jsme ho s kruhy pod očima odprezentovali porotě. Nevyhráli jsme, ale Tymon, tvůrce myšlenky, se ho rozhodl realizovat. A tak má UK své hrdiny.

Letošní SIC se konal přímo v Praze, v coworkingovém prostoru HUB, po záštitou Respekt Institutu. Do velkého finále postoupily tři projekty: Máma hledá mámu, Komunitní server vozíčkářů a Moje město - prezentace projektů zde: http://www.respektinstitut.cz/projekty-social-innovation-campu-praha-2010/ 


Přidala jsem se k Aleně Jančíkové, ředitelce Svazu paraplegiků, která chtěla zlepšit život vozíčkářů. Marek Soták, Vítek Ježek, Zuzana Růžková, Tomáš Pruša, Dominik Drahonínský, Honza Sládek, Klára Tůmová, Martin Tušl a Erik Čipera. Nikdy předtím jsme se nepotkali. Když jsme v pátek do HUBu přišli, byl jen nápad; taková věc tu chybí, pojďme ji zkusit vymyslet. Koncept, fungování, timing, udržitelnost projektu, propagace, financování... Během jedné hodiny jsme byli tým a začali jsme pracovat na Vozejkově. 


Už na začátku jsme se všichni shodli, že nechceme odevzdat naleštěnou prezentaci, ale chceme náš čas využít na maximum. Začalo se programovat, designovat, počítat a plánovat. Jak svůj nápad prodat? Jak získat investorovi? Jak odprezentovat velký projekt během jedné minuty a donutit ve výtahu Billa Gatese, aby s vámi zašel na kafe a zaplatil nejenom dort, ale i investoval do projektu? Jak zajistit udržitelnost projektu? Tomu se věnovaly přednášky, které se konaly v rámci našich dvou SIC dní. Psali jsme si poznámky a měnili plány každou minutou.


Říkáte si, co je možné za pár dní zrealizovat? V pátek jsme měli nápad, během soboty se začaly rýsovat konkrétní věci. Během dvou dní kluci naprogramovali web, Klára grafiku. Naráželi jsme na problém Tohle chceme vs Tohle zvládneme vs Na tohle nemáme peníze. Víkend byl pryč. V neděli odpoledne jsme odevzdali prezentace a nervózně čekali, až projekt představíme veřejnosti a porotě. 

Dva dny práce, 8 minut na finální prezentaci - přesvědčit všechny, proč právě my. Povedlo se, vyhráli jsme. Pro projekt Vozejkov jsme získali 25.000, ale nejen to: rozpracovali jsme věc, která tu není a chybí. Z nuly jsme vyskočili hodně vysoko. Nedělí pro nás ale nic neskončilo, vrhli jsme se do něčeho, co chceme dotáhnout a věnovat se tomu dál. Jsem na nás vážně pyšná :-)

Pokud chcete přidat ruku k dílu (programovat, kódovat, designovat, propagovat nebo cokoli jiného), ozvěte se: lada.brunova@gmail.com ;-)

9. 11. 2010

Moře se rozestoupilo. Ryby, dary moře a já

Nejím ryby, protože je neumím uvařit. Nevařím ryby, protože je nejím. Zacyklila jsem se.

Najednou jsem stála ve škole vaření na kurzu „Ryby a dary moře“. Zajímavě členěný prostor, spousta vařícího nářadí a na háčcích pověšené zástěry. Šňůry na zavázání jsou příliš dlouhé, takže jsme v nich jako v kazajkách. Na pultech se povalují mrtvé ryby, tygří krevety, sépie a chobotnice, která dostala pracovní jméno Terezka. Byla bych raději, kdyby jméno neměla. První, co jsme udělali, bylo, že jsme Terezku šoupli do hrnce s horkou vodou a přiklopili ji miskou, aby jí nevyskakovaly nohy.




Bouillabaisse, mořský vlk v solné krustě, sépiové rizoto, chobotnice a soté z černých mušlí - to byl náš večerní program. Na kurz se přihlásila i mladičká Angličanka Rossie. Určitě znala fish 'n chips a asi věděla, že právě o fish na kurzu půjde, ale jinak uměla česky jen „diky“ a „prosim“. Šéfkuchař Luděk zase uměl jen „danke“ a „bitte“.

 

Začali jsme od šupin. Na tak velkého lososa bych ale potřebovala vanu a vlastně doma ani nemám tu věc na máslo, kterou se šupiny odstraňují. Elektrické kleště na kosti? Ty někde budou. A mořský vlk není zdaleka tak ošklivý, jako ošklivého jsem si ho představovala. Na plechu mu to se solnou krustou dost slušelo.

Přikládám recept (copied with pride od Chefparade):

Mořský vlk v solné krustě

Přísady: mořský vlk (200-400 g), mořská hrubá sůl, vejce, bobkový list, citrón, kopr




Příprava: Mořského vlka vykucháme, zbavíme šupin, odstřihneme nůžkami ploutve. Rozklepneme vejce a oddělíme bílek od žloutku. Bílek ušleháme do hustého sněhu, přidáme mořskou sůl a smícháme.
Na plech položíme pečící papír a naneseme ušlehaný sníh, na sníh položíme rybu, na rybu dáme zbylý sníh a celou rybu zakryjeme sněhem. Pečeme v předehřáté troubě na 180/200 °C 15 až 20min.




Adrenalin přišel při vaření bouillabaissy, kdy se mi podařilo upálit utěrku. Míša, moje sparring partnerka, se mi smála a měla mě za totální tele. Ale jen do té chvíle, než upálila tu svou. Každá máme na kontě jeden žeh. Luděk nesl naši přítomnost statečně.

Bavíme se flirtujícím šéfkuchařem Luďkem a roztomile úchylným starším párem, který na kurzu randí, zatímco ona hrdě mluví o svém manželovi, on o své ženě. Žižkovská telenovela.


Co jsem si z kurzu odnesla? Už vím, že šalotka není menší cibule, že rizoto se nepeče v troubě, s chobotnicí Terezkou se nemlátí o zem a sépie se anglicky řekne cuttle fish. A dostala jsem velký diplom (s velkým mastným flekem). Ráno jsem kolem něho prošla a prsila jsem se jako holub. Jsem nástěnkář.