9. 2. 2010

S Finem v kuchyni

Finsko na talíři aneb co si rozhodně nenechat ujít a proč se vypravit za gastroturistikou právě na sever. Pojďme se spolu projíst Finskem!

Mämmi

Mämmi je finský velikoční dezert vyráběný z vody, žitné mouky a žitného sladu. Dochucuje se melasou, solí a pomerančovou kůrou. Kombinace vskutku bizarní! Mämmi je rozhodně nejpodivnější věc, kterou jsem ve Finsku ochutnala. Má velmi zvláštní, blíže nespecifikovatelnou, konzistenci a chuťově bych ho přirovnala ke švestkovým povidlům s mákem. Tradičně se mämmi podával v miskách z březové kůry (tuokkonen), dnes se dá koupit v papírových krabičkách, jejichž textura kůru alespoň připomíná. Mämmi lze jíst zastudena s vanilkovým krémem nebo vanilkovou zmrzlinou (nebo ho můžete jednoduše napatlat na chleba). Rozhodně očekávejte nečekané.

Káva s panem Runebergem

Runebergin tortuu je úžasný zákusek, který si ve Finsku můžete dopřát jen jednou v roce. Prodává se od začátku ledna, ale posledním dnem, kdy ho seženete, je 5. únor; den, kdy slaví Finové výročí narození národního básníka Johana Ludviga Runeberga (1804 – 1877), autora původního textu finské hymny. Runebergův koláček je připravený z mandlovo-rumového těsta a na navrchu má cukrový prstenec a čepici z malinové marmelády. Podle legendy si Johan dopřával dortík každé ráno. Jakmile ho jednou ochutnáte, budete si přát snídat s panem Runebergem už po zbytek života.

Reikäleipä

Reikäleipä je tradiční finský žitný chléb, jeden z nejtmavších, který jsem tu objevila. Vypadá jako talíř s dírou uprostřed a díky svému plochému tvaru je tou správnou volbou pro všechny, kdo mají rádi kůrky. Reikäleipä je tvrdší, někdy až gumový, a tak si ho při žvýkání opravdu vychutnáte. Ze začátku chutná trochu nakysle, chuť se ale brzy změní ve sladkou. Ach! Pro finský chleba bych umřela.

Salmiakki

Finsko nelze zažít, aniž byste neochutnali salmiakki. Salmiakki jsou slané (!) černé (!) lékořicové bonbóny. Na jejich chuť si prý musíte zvyknout, stejně jako na olivy. Pro mě je to začarovaný kruh - nechutnají mi, tedy je nejím, a tudíž si na ně asi nikdy nezvyknu. Finové je však baští o sto šest. Pro někoho mohou být salmiakki přijatelnější v tekuté podobě, a to jako Salmiakki Koskenkorva - zkráceně Salmari.

Sahti

Sahti je tradiční pivo vyráběné z nejrůznějších druhů obilovin. Má zakalenou barvu a chutí mi připomínalo banánový džus. Ale pozor, má 18°! Původně se vyrábělo v domácnostech a každý sedlák měl svůj vlastní recept. Přestože ho dnes můžete koupit i v obchodech speciálně určených k prodeji alkoholu, chuť domácího sahti je prý stále v jednotlivých částech Finska odlišná. Oblíbené je pak především na východě Finska, v okolí jezera Paijanne – pivaři toto místo přezdívají „Sahti district“.

Karjalanpiirakka

Karjalanpiirakka jsou slané koláčky, které se připravují z těsta z pšeničné a žitné mouky, které se rozvalí a naplní rýži nebo loupaným ječmenem. Kraje se potom zpřehýbají, takže finální koláček má tvar lodičky. Ze začátku vám pravděpodobně karjalanpiirakky moc chutnat nebudou, ale dáte-li jim šanci, zamilujete si je. V obchodech se dají koupit zamražené v igelitových sáčcích, ale není nic lepšího, než přijít večer domů a upéct si vlastní karjalanpiirakky, potřít je máslem a... uááá, běžím rozpálit troubu.

3. 2. 2010

Jak prolomit ledy ve Finsku

Lada jede

Napadl sníh. Tím myslím DALŠÍ sníh. Za posledních 48 hodin ho přibylo asi 40 cm. Co je ovšem nutné podotknout, je to, že místní silničáři snad nikdy nejsou zaskočeni a vyhrnují o 106.

Sníh je tu pro nás denní chléb, ale prašan nás, kolaře, vždycky trochu vykolejí. Protože je místní městská hromadná doprava finančně náročná (jedna cesta stojí v přepočtu na naše cca 80 Kč), hned první týden si většina studentů nakoupila kola - mě nevyjímaje.

Bicykl se dá sehnat poměrně jednoduše - v second handech. Na výběr jsou nejrůznější modely, velikosti, barvy i druhy pneumatik. Ano, ve Finsku si můžete koupit zimní pneumatiky i na vaše kolo. Jízda se pak stane bezpečnější, ale trochu neadrenalinovou. Jak asi tušíte, Lada nemá zimní pneumatiky, a tak se rychle naučila odhadovat brzdnou dráhu. Čerstvý sníh však vykolejil i mě, advanced bikerku, a tak mám za sebou první pád (což, řekněme si otevřeně, není po měsíci úplně špatná bilance!)

Na jezeře se nepředjíždí

O víkendu jsme s partou kamarádů vyjeli na chatu poblíž městečka Viitasaari (asi 100 km na sever od Jyväskyly), kde nás čekal wellness saunovací víkend uprostřed malebné přírodní rezervace. Během cesty jsem vznesla značně turistický dotaz: "Je pravda, že si v zimě zkracujete cestu jízdou přes jezera?" "Joo, za chvíli jsme na něm." Nasucho jsem polkla a doufala, že se jedná o finský vtípek. Za chvíli jsme opravdu vjeli autem na jezero. Rychlost omezená na 60 km/h a zákaz předjíždění. Odepnula jsem bezpečnostní pás (všichni koukáme na americké filmy) a dvě minuty nedýchala. V očích jsem měla smrt a v srdci náběh na infarkt myokardu.

Část víkendu jsem pak strávila se svou adoptivní rodinou, která mi byla přidělena v rámci programu Friendship Family. Moje finská rodina se skládá z mamky (Marja), taťky (Tapio) a dvou kluků (7 a 11 let). Kluci anglicky neumějí, což jde ruku v ruce s mou basic znalostí finštiny. Na složitě připravenou otázku mi hoši finsky odpoví, já se rozpačitě usměji a řeknu: "Joo!" - "joo" je finský výraz souhlasu a uslyšíte ho tu na každém kroku. Například já ho používám pokaždé, když nerozumím, tedy často. Joo!

Velmi nebezpečné finské známosti

Během prvního (orientačního) týdne nám rozkošná malá Finka vylíčila Finy jako chladné, úsměv neznající, alkoholiky se sklonem k sebevraždám. Samozřejmě to měl být ice-breaking fórek, jenže... některé věci od Finů opravdu nečekejte. Na Finy prostě musíte jinak.

V rámci školních pracovních skupin se snažím družit s finskými studenty jak jen to jde. Téměř vždy platí, že za Finem musíte vyrazit sami a prorazit ledy. Žádný úsměv, žádné emoce. Můj nadšený a entusiastický přístup je často opětován ledovým výrazem a no-to-teda-potěš-pohledem. Pokud si chcete najít opravdové finské přátele, trpělivostí se prostě musíte obrnit. Finská osobnost je zasypaná sněhem, ale jakmile ho odmetete, poznáte, že seveřani jsou bytosti obětavé a milé.

Žádná sauna není dost malá

Čemu jsem tu opravdu propadla, je saunování. Četla jsem, že na 5 milionů Finů připadá milion saun. Následné otužování pak není nutné provádět ve sprše, stačí vyběhnout ven a vyválet se ve sněhu (případně skočit do prosekané díry v zamrzlém jezeře). A ačkoli jsou Finové bytosti nekontaktní a stydlivé, ne tak v sauně! Patřičnou fyzickou vzdálenost si udržují, jen pokud jsou oblečení.

O dalších aspektech finské kultury zase příště.