17. 4. 2010

Na kafi s čínským velvyslancem.

'Titulek by měl ve čtenáři vzbudit zájem se do textu začíst, aniž ho vlastně zajímá.' Pokud toto čtete, ve škole by ze mě měli radost. Ale abych to uvedla na pravou míru... anebo ještě ne.

Kde jinde se naučit čínsky, když ne ve Finsku

Abych si ve Finsku nepřipadala nevyužitá, zapsala jsem se na kurz čínštiny. Ačkoli byl veden jako 'pro začátečníky', na první hodině už byla většina z přítomných schopna čínské znaky číst; já jsem byla sinoistické tele. Nikdy jsem se s čínštinou nesetkala, nevěděla jsem nic o znacích, pinyingu (zápis čínštiny formou latinky), ani tónech. Učebnice, kterou jsme začali používat, mi připomínala víc obrázkovou knížku. Řekla jsem si, že to vydržím další 2 týdny, a pokud se to nezlepší, smířím se s tím, že ze mě sionista nikdy nebude. Abych se motivovala, koupila jsem si drahou knížku i s CD a po každé lekci jsem si říkala, že toho teď přece nenechám – teď, když už jsem začala.

Chinese Beach Event v Helsinkách

Po třech měsících se nás lektorka Jinhua zeptala, zda by někdo z nás měl zájem jet reprezentovat Jyväskylän yliopisto do Helsinek na Chinese Speech Event, který se koná pod záštitou čínské ambasády. Nevím, jak se to přihodilo, ale najednou jsem vyplňovala přihlášku a přemýšlela, co zaškrtnout v kolonce 'Kolik let studujete čínštinu'. Let?! Podmínka účasti byla jediná: příprava prezentace na libovolné téma o délce 5 – 10 min. Mohla jsem malovat, zpívat, tančit.. anebo mluvit. Zpívání jsem zavrhla ihned a raději jsem se domluvila se spolužákem a kamarádem Ondrou, že společně připravíme prezentaci o České republice.


Tohle je Česká republika! 这是捷克国。

S velmi omezenou slovní zásobou jsme poskládali dohromady víceméně všechna slovíčka, která jsme znali a vytvořili prezentaci. Neměli jsme co ztratit, tak jsme si z toho udělali tak trošku legraci: česká vlajka, hymna z YouTube, krásné ženy (já), skvělí hokejisté (Ondra), dobré pivo (plechovky Pilsner k sehnání všude) a rozverný rozhovor na závěr.


Mezi ostatními prezentacemi jsme opravdu vyčnívali a musím říct, že jsem si to užila. A přítomní se bavili: “Tohle byla nejlepší show večera,” pochlebovali nám. Show?!

Korzovat a vyzařovat inteligenci.

Ačkoli jsem ostatním nerozuměla a nepochopila jsem jediný čínský vtip, od úsměvu, korzování a vyzařování inteligence mě nic neodradilo. A opravdu jsem mluvila s velvyslancem, ačkoli to společné kafe bylo jen na rautu. A foto pro rodinu na zeď 'Ladiných úspěchů':

14. 4. 2010

Londyn. Jak jsem si zahrala v Notting Hill.

Osud tomu chtel a moji dalsi zastavkou se stala Anglie. 'Domov neni misto, kde bydlis, ale misto, kde ti rozumeji,' rekl Christian Morgenstern, a vystihl tak muj vztah k Londynu.
 

Byla jsem tu mnohokrat, presto, a nebo mozna prave proto, Londyn zboznuju. Postupem casu jsem na seznamu ‘must see’ odskrtla vsechny polozky a s kazdou dalsi navstevou uz jen nasavam atmosferu.
  

Lada z Notting Hill

Tentokrat jsem v Londyne mela osobniho pruvodce, Vojtu. (Poznamka pod carou: 'voita' znamena ve finstine 'maslo'.) Vojta se pristehoval do Notting Hill pred rokem a objevil tu (pro me) vsechna tajemstvi, ktere tohle misto ukryva.




Notting Hill je mestecko ve meste; malebne obchody, poulicni trhy a skryte ulicky. Domy jsou nizke a barevne, kazdy je trochu jiny a vsechny maji sve kouzlo. Jeden uz jsem si tu vyhlidla, je zluty, ma modre dvere a jednou v nem budu bydlet.


Portobello Road Market, my Darling!

Portobello Road Market je uzasne misto, ktere pravdepodobne znate prave z filmu Notting Hill. Hugh Grant prochazi trzistem, v jednom zaberu se vystridaji vsechna rocni obdobi a hraje pisnicka Ain't No Sunshine When She's Gone od Lighthouse Family. Ano, tahle scena se natacela presne tady. Cokoli od Portobello Road Market cekate, to od neho dostanete. Na trhu sezenete od starych bot a starozitnosti, suvenyru, pres cerstve ryby az po teple palacinky uplne vsechno. ‘Tady koupime zeleninu na salat a tamhle ten reznik prodava tu nejlepsi slaninu k snidani.’ A vy si pripadate opravdu jako ve filmu. Navic je tu usmevava prodavacka, ktera zakazniky oslovuje 'Darling' a 'My Love'. A ja nevim, co fotit driv.



The Electric Cinema

Nejstarsi kino v Londyne a asi nejstylovejsi a nejutulnejsi, ktere jsem kdy navstivila. Divadlovy sal, cervena opona a hluboka kozena kresla i s podnozkami, ktera jsou tam pohodlna, ze jsem v nem usnula. V zadni casti kina je maly bar, takze promitani je spis spolecenskou zalezitosti. Pripravte se, hrajem.

http://www.electriccinema.co.uk/experience.php


Kensigton Gardens

Kensingtonske zahrady jsou idealnim mistem pro odpoledni prochazky a ranni behani. Spousta rybniku, snehove bile labute, polibajici se kachny a starici poustejici po hladine lodky na dalkove ovladani. O vikendech tu potkate rodiny s detmi a turisty, kteri si foti tluste pozujici veverky i turisty, kteri foti turisti fotici tluste veverky. Myslela jsem si, ze neni lepsi misto pro behani nez finske stezky vedouci okolo jezer, ale obout tenisky a za slunneho rana bezet kolem Kensingtonskeho palace az k Hyde Parku, to ma rozhodne sve kouzlo. Pujdete-li ulici, kde jsou situovany ambasady, rozhodne vam zaujme jedna vec – ceska ambsada sidli v zarucene nejosklivejsi (betonove) budove.



Ronnie Scott's Jazz Club

Ronnie's Bar v Soho je misto, kam muzete kazdou nedeli odpoledne zajit a zdarma si vychutnat jazz jam session. Prvni polovinu casu vam budou hrat profici, v druhe pulce se z obecenstva vynori ti, kteri se chteji zajamovat v jednom z nejznamejsich jazz klubu v Londyne. Do posledni chvile tak nevite, kdo si prisel jen vychutnat nedelni jazzove odpoledne, a kdo ma ve vnitrni kapse saka schovane palicky. Klucina, ktery sedel vedle nas, najednou vytahl z pod stolu saxofon a rozjel paradni podivanou.

http://www.ronniesbar.co.uk/



Pocasi nam pralo, a tak jsme si projizdku lodi po Temzi uzili. Destnik jsem nechala ve Finsku, za to jsem si vzala slunecni bryle. Lod zastavuje na nekolika mistech, takze muzete vzdy kousek plout, popojit jednu zastavku pesky a pak pokracovat v jizde. Ozivle sochy, poulicni umelci, kresliri malujici kridami 3D obrazce, kolotoc plny smejicich se deti, barevne nafukovaci balonky trepetajici se ve vetru; Londyn vas pohlti. Z lodi navic vypada tak nejak jinak.



Nakonec jsme dojeli az do Greenwich; na trave svacici rodiny s detmi a uzasny vyhled na cele mesto. Najednou mate pocit, jako byste se na Londyn divali zeshora.




Bath; ve vane s Jane Austen

Bath je uzasne mestecko v udoli reky Avon, ktere lezi na zapad od Londyna. Proslavilo se predevsim svymi termalnimi prameny. Na navstevu Bath jsme se tesili tak, ze jsme si doma zapomneli plavky a museli vzit utokem mistni obchody. Cesta vlakem z nadrazi Paddington trva zhruba hodinu a pul a jakmile vystoupite z vagonu, mesto Bath si vas ziska.



Dodnes jsou tu k videni Rimske lazne, ve kterych se sice neda koupat, ale vodychtivi jedinci si tu prijdou na sve: pred nekolika lety zde byly otevreny Thermae Bath Spa, jedine lazne s prirodnimi horkymi prameny. V budove je hned nekolik bazenu, mistnosti s horkou parou a ve stresnim bazenu se muzete koupat po cely rok a kochat se vyhledem na mesto s terasovite uskupenymi domy. Ach!
 
 

  


Rozhodnete-li se do Bath vydat, doporucuji projizdku autobusem s otevrenou strechou. Dostanete stylova cervena sluchatka, ktera vam vitr behem jizdy nekolikrat sfoukne, a budete-li mit stesti jako my, pruvodce vam rekne vsechny mistni drby – O Jane Austen, ktera tu nekolik let zila, nevyjimaje. Az vas prepadne hlad, zajdete do indicke restaurace Rajpoot, neudelate chybu. Prijemna atmosfera, skvele jidlo – nebudete chtit odejit, za to se budete chtit stat jejich clenem, ackoli jedina restaurace je prave v Bath; holt se musite vratit.

http://visitbath.co.uk/

'Domov neni misto, kde bydlis, ale misto, kde ti rozumeji,'




9. 4. 2010

Co Fin, to zpevak. A ja si musim poridit masku Fantomase.

Finove jsou narod zpevaku a nemyslete si, ze zpivaji jen opili starici. Nene, peji tu opravdu vsichni a karaoke se provozuje dokonce i v heavy metalovych barech.

Finove jsou karaoke posedli; ostatne prave tady se zrodil napad usporadat mistrovstvi sveta v teto discipline. Finsko take drzi rekord v poctu lidi zpivajicich ve stejny okamzik, a to celkem 80.000. Od roku 2007 pak probiha karaoke valka mezi Cinou a Finskem o to, kdo bude mistrem v nonstop karaoke zpevu. Posledni bitvu vyhrala Cina, ktera pokorila predchozi rekord (240 hodin), kdyz 1.302 ucastniku odzpivalo behem 19 dni celkem 6.281 pisni.


Vetsina domacnosti ma vlastni karaoke pristroj a najdete ho take na vsech trajektech plujicich mezi Finskem a sousednimi zememi. I v sebemensi vesnici pak existuje alespon jedno misto, kde si muzete zazpivat. V baru Pataässä v Helsinkach pak narazite na nejednu zpivajici celebritu; byli byste prekvapeni, jak travi volny cas zavodnik F1, Kimi Raikkonen. Po Helsinkach dokonce jezdi Karaoke Taxi, ktere je vyhlasene zejmena mezi finskymi zenami. O taxik se v patek vecer doslova perou damy v kostymcich, ktere po praci zasly na dvojku bileho a noc se jim zda jeste mlada. Ridic jezdi pomalu, protoze jediny cil cesty je zpev. A vino a zeny. Konecnou zastavkou pak vetsinou byva, ano, karaoke bar.


Neumim zpivat a ze zpivani na verejnosti mam fobii. Pravdepodobne pochazi z detsvi, kdy jsme se museli pred ostatnimi spoluzaky (se kterymi jsme se tehdy videli poprve) postavit a zazpivat nahlas. Nekterym to v socializaci pomohlo, jinym ne. Nekteri byli pozvani do peveckeho sboru, jini ne. Ze zpivani nahlas mam fobii. Nezpivam dokonce ani v koupelne; jedine misto, kde se zbavim zabran, je auto. V Praze jsem se vzdy karaoke barum vyhybala obloukem a kdyz ostatni navrhovali, ze je to idealni zabava na patecni vecer, tuhl mi usmev na rtech. Ale ted jsem ve Finsku a karaoke je tu narodni sport.

Finove ziji dva zivoty; pres den jsou strozi, nedavaji prilis najevo emoce, ale jakmile se setmi, chytnou do ruky mikrofon a uz to jede. A tak jsem si rekla, ze jestli mam nekde zkusit karaoke, tak prave tady.


Cestou do Londyna jsem se zastavila v Helsinkach, abych se tu potkala s kamaradkou Barou, ktera studuje v Rize. Ackoli jsme obe z Horic a zname se od skolky, potkaly jsme se prave tady. Kdyz jsme po prichodu do mistniho vyhlaseneho karaoke klubu Herkku prolistovaly seznam pisnicek, ktere byly na vyber, volba byla jasna: U2 – I still haven't found what I'm looking for. Prave tuhle pisnicku jsme spolecne pely, kdyz nam bylo trinact.


Dokud zpivali ostatni, byla to vazne legrace. Charlesova volba Eminema byla trochu mimo, zato Antoine a jeho Wonderwall byla trefa do cerneho. Vsem holkam se podlamovala kolena a zpival cely klub. Prvni tony U2 zneji a my s Barou si jdeme pro mikrofony. Na obrazovce nam digitalni hodiny odpocitavaji cas do zacatku zpevu.  A je to tady. Slova se zabarvuji cervene a micek poskakuje z jednoho slova na dalsi. Pisnicka se zda neuveritelne dlouha, publikum se prilis nebavi a pri pohledu na Baru je mi jasne, ze trpime obe stejne. Pisen skoncila, vsichni jsou stastni. Do Herkku se uz nikdy nevratim. A kdyz, tak jedine v masce Fantomase.