9. 11. 2010

Moře se rozestoupilo. Ryby, dary moře a já

Nejím ryby, protože je neumím uvařit. Nevařím ryby, protože je nejím. Zacyklila jsem se.

Najednou jsem stála ve škole vaření na kurzu „Ryby a dary moře“. Zajímavě členěný prostor, spousta vařícího nářadí a na háčcích pověšené zástěry. Šňůry na zavázání jsou příliš dlouhé, takže jsme v nich jako v kazajkách. Na pultech se povalují mrtvé ryby, tygří krevety, sépie a chobotnice, která dostala pracovní jméno Terezka. Byla bych raději, kdyby jméno neměla. První, co jsme udělali, bylo, že jsme Terezku šoupli do hrnce s horkou vodou a přiklopili ji miskou, aby jí nevyskakovaly nohy.




Bouillabaisse, mořský vlk v solné krustě, sépiové rizoto, chobotnice a soté z černých mušlí - to byl náš večerní program. Na kurz se přihlásila i mladičká Angličanka Rossie. Určitě znala fish 'n chips a asi věděla, že právě o fish na kurzu půjde, ale jinak uměla česky jen „diky“ a „prosim“. Šéfkuchař Luděk zase uměl jen „danke“ a „bitte“.

 

Začali jsme od šupin. Na tak velkého lososa bych ale potřebovala vanu a vlastně doma ani nemám tu věc na máslo, kterou se šupiny odstraňují. Elektrické kleště na kosti? Ty někde budou. A mořský vlk není zdaleka tak ošklivý, jako ošklivého jsem si ho představovala. Na plechu mu to se solnou krustou dost slušelo.

Přikládám recept (copied with pride od Chefparade):

Mořský vlk v solné krustě

Přísady: mořský vlk (200-400 g), mořská hrubá sůl, vejce, bobkový list, citrón, kopr




Příprava: Mořského vlka vykucháme, zbavíme šupin, odstřihneme nůžkami ploutve. Rozklepneme vejce a oddělíme bílek od žloutku. Bílek ušleháme do hustého sněhu, přidáme mořskou sůl a smícháme.
Na plech položíme pečící papír a naneseme ušlehaný sníh, na sníh položíme rybu, na rybu dáme zbylý sníh a celou rybu zakryjeme sněhem. Pečeme v předehřáté troubě na 180/200 °C 15 až 20min.




Adrenalin přišel při vaření bouillabaissy, kdy se mi podařilo upálit utěrku. Míša, moje sparring partnerka, se mi smála a měla mě za totální tele. Ale jen do té chvíle, než upálila tu svou. Každá máme na kontě jeden žeh. Luděk nesl naši přítomnost statečně.

Bavíme se flirtujícím šéfkuchařem Luďkem a roztomile úchylným starším párem, který na kurzu randí, zatímco ona hrdě mluví o svém manželovi, on o své ženě. Žižkovská telenovela.


Co jsem si z kurzu odnesla? Už vím, že šalotka není menší cibule, že rizoto se nepeče v troubě, s chobotnicí Terezkou se nemlátí o zem a sépie se anglicky řekne cuttle fish. A dostala jsem velký diplom (s velkým mastným flekem). Ráno jsem kolem něho prošla a prsila jsem se jako holub. Jsem nástěnkář.

3 komentáře:

  1. V prvnich větách jsem si myslel, že píšeš o mě. Zajímave nakouknutí do kuchyně

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký článek. Já osobně mám ryby ráda jen je nerada připravuji, ale možná že by nebylo na škodu se do podobného kurzu zapsat =)

    OdpovědětVymazat