Porto. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska

Často se mě někdo ptá, proč UŽ ZASE jedu do Porta. Porto je město, kde jsem před pár lety nechala u oceánu svoje srdce, a tak jednou za čas koupím letenku, sbalím batoh a jedu si ho vyzvednout. Pokud nečekáte okázalé tipy a největší radost vám stejně jako mně dělá koupání se v ledovém oceánu (a vanilkovém krému), písek v kapse a smrkání slané vody, tohle jsou tipy, které by se vám mohly hodit. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska.

Průvodce. Málokdy/nikdy necestuju s průvodcem, ale USE-IT mapa Porta mi dala spoustu skvělých tipů, kam jít, ale i kam nejít, co říkat, co ne, historický kontext a vůbec. USE-IT mapy existují pro řadu měst – jsou tvořeny místními mladými cestovateli „pro jiné mladé cestovatele s nízkým rozpočtem“. Celá já.

Balík informací pro start

• Z letiště se do centra dostanete metrem (fialová linka E), lístek stojí 2-3 eura. Ve vestibulu si spolu s první jízdenkou koupíte modrou papírovou dobíjecí kartičku Andante, na kterou si následně dobíjíte jízdné po zbytek doby. Cena se odvíjí dle zón, zpravidla je to v cenové hladině 1,60–2,40 eur. Jízdenka je časová a platí i na autobus. A pozor, milé překvapení: dá se platit kartou.
• Většina podniků v Portu bere karty. Ale zdvižený ukazovák: některé jen ty portugalské. Je tedy dobré mít drobnou hotovost s sebou.

Jak se dostat z bodu A do bodu B

• Pěšky. Můj nejoblíběnější způsob. Centrum je barevné a člověk objeví spoustu zašitých uliček, ve kterých jsou mezi domy s oprýskanými kachličkami natažené šňůry se (spodním) prádlem. 
• MHD. Funguje na čas, skvěle a některé autobusy mají dokonce WiFi. Metro má 6 linek a je dobře přehledné. Autobusy jsou dochvilné. 

• Tip: Autobus s číslem 500 jede z centra podél řeky a pak podél oceánu až do přístavu. Je dvoupatrový, je z něho nádherný výhled a i když si koupíte lístek u řidiče (s přirážkou), stojí jedna cesta 2 eura. Za mě nejlepší vyhlídkový autobus. Něco jako naše tramvaj 22.

• Vlaky. Vlaky mimo město jsou v Portugalsku spolehlivé a levné. V Portu jsou dvě nádraží (São Bento s úchvatnou kachličkovou výzdobou a Campanhã). Lístky se kupují v automatech podobně jako ty na metro, jen narozdíl od modrého metra jsou tyhle zelené a je na nich nápis Siga. První kartička je symbolicky zpoplatněná, pak už si ji člověk jen dobíjí. Kratší výlety (Espinho, Aveiro) stojí cca 3 eura.

• Poznámka pod čarou: Vlaky mají speciální vagóny pro surfaře, což mě fascinovalo natolik, že jsem to hned napsala několika kamarádům. A protože mě autocorrect miluje, všem odeslal zprávu: Mají tu speciální vagíny pro surfaře!

Ten nejznámější most. Mostů přes řeku Douro je v Portu celkem šest, ale ten nejslavnějším je dvoupatrový Ponte de Dom Luís I, který Porto dělí od čtvrti, kterou proslavilo portské, Vila Nova Gaia. Procházet se po něm můžete nahoře (kde zároveň jezdí metro), i dole (kde jezdí auta). A to, že připomíná Eiffelovku, to není náhoda, byl postavený podle návrhů Gustava Eiffela.

Nejkrásnější knihovna. Je Livraria Lello. Je to vážně dechberoucí zážitek, přestože si člověk musí vystát frontu a zaplatit vstupné 5 euro (které mu ale při nákupu odečtou z útraty).

• Chytrolínské okénko: Podle točitého dřevěného schodiště vzniklo schodiště bradavické knihovny v Harry Potterovi.

Álvaro Siza. Architekt, kterého platonicky miluju. Jeho ikonických staveb a projektů, které najdete v Portu, je HODNĚ (naštěstí). Tohle jsou moje nejoblíbenější:

• Piscina das Marés je přírodní koupaliště se slanou vodou zabudované do skal na pobřeží (ano, voda se sem přelívá přímo z oceánu). Platí se symbolické vstupné, ale rozhodně stojí za návštěvu. Převlékárny a kavárna patří k bazénu. Bazén je trochu mimo centrum, ale stačí dojet metrem A na konečnou zastávku Mercado a udělat si procházku podél oceánu.

• Zdvižený ukazovák: Bazén prochází rekonstrukcí (2019), raději se před cestou podívejte, jestli je už otevřený. O kus dál na sever jsou ale krásné opuštěné pláže, které stojí za návštěvu.

• Casa de Chá da Boa Nova stojí jen o kousek dál přímo nad oceánem. Je to malý domek, který se vyhřívá na slunci – odkaz na citaci studenta Álvara Sizy, který o jeho stavbách řekl: “Siza's houses are just like cats sleeping in the sun.” Je v něm Michellinská restaurace.

• Social Housing Project SAAL Bouça je projekt sociálního bydlení ze 70. let, přímo u zastávky metra Lapa. Pro mě fascinující projekt, který v praxi funguje.

• Tip: Jeden ze SAAL bytů jsem zahlédla na AirBnB.

• Serralves Contemporary Art Museum je nádherné muzeum s dechberoucími zahradami. Poměrně vysoké vstupné stojí za to. Stejně jako malý obchod a knihovna.

Trh s rybami a slepicemi. Největší rybí trh je Mercado Municipal de Matosinhos (až k němu jede metro A a autobus 500), na který se vyplatí jet ráno. V horním patře se dá koupit zelenina. A taky slepice. Na ochozech jsou malé obchody a restaurace, kde vám rybu připraví. Je tam i pekárna a několik míst, kde se můžete nasnídat. Hned vedle vchodu je minimalistická kavárna Manifesto, kde mají super filtrované kafe (a sušenky), krásné časopisy a galerii. Čerstvé ryby se dají koupit i v každém větším supermarketu typu Continente, Pingo Doce.

U oceánu

• Matosinhos je největší pláž v Portu, která je z centra snadno dostupná jak metrem, tak autobusem, ale i pěšky nebo na kole – je to sice asi 6 km, ale pro mě je to nejkrásnějších 6 km na světě. Trochu klidnější pláže jsou blíž k centru, tedy k řece, kde jsou malá zákoutí. A malebný maják, u kterého rybaří polonazí portugalští senioři.

• Klidnější pláže s velkými vlnami jsou víc na sever. Pokud rádi chodíte podél oceánu, vyplatí se k nim dojít. 

• Piscina das Marés bazén od Álvara Sizy viz výše

• Pláže v Gaie jsou nádherné, ale trošku z ruky.

Surfování. Na Matosinhos je hned několik surfařských škol, já jdu vždycky k Surfing Life Club. Jedna lekce trvající 2-3 hodiny stojí 20 euro a je lepší se na ni objednat den předem. Zpravidla bývá volno, ale... Klidnější jsou všední dny, kdy není na pláži tolik lidí.

Dvě typická jídla pro Porto?

• Pastel de nata. Místní teplé koláčky z listového těsta plněné vanilkovým pudinkem jsou závislost. Mají je všude a samozřejmě všude jsou nejlepší (stojí zpravidla 0,60-1 euro). 

• Empirický výzkum: Nata koláčky prý nejdou na tloušťku, ale rovnou do srdce. Což už několik let empiricky ověřuju.

• Franchesinha. Takový hamburger McPorto, který jíte příborem. Mezi plátky bílého chleba je xyz plátků masa, celé je to zapečetěné rozpečeným sýrem a polité omáčkou z piva. Jako příloha hranolky. No nic pro dietáře. Ale kdo je v Portu, by prý měl zkusit. Samozřejmě mají na každém rohu. A na každém rohu je nejlepší. Stojí 7+ EUR.

Nejoblíbenější gastro místa*

• Aduela je úplně můj nejoblíbenější bar v Portu. Zbožňuju sedět venku, poslouchat hudbu a pít portugalské pivo SuperBock nebo Coral. Nečekejte žádnou velkou gastronomii, jen místo, kam rádi chodí místní a kde je dobře. 

• Época. Jestli někam na snídaně, tak sem. Byli jsme tu několikrát po sobě a je nám líto, že podobné místo není v Praze. Tak nápadité a chuté snídaně jsme ještě neviděli/nejedli. Mají výběrové kafe a super limonády. Pečou fantastický chleba. Přes oběd mají polévky. 

• Moje nejoblíbenější objednávka: Green Eggs (chléb, vajíčka, kapusta, špenátové pyré a omáčka sriracha)

• Folias de Baco. Pokud máte rádi naturální vína a dobrá jídla připravovaná z lokálních surovin, za super peníze dostanete zážitek, na který se nezapomíná. Jen pozor, míst je pár a bývá rychle plno (otvírají v 18.30 a neberou rezervace, ani karty). Sklenička vína vyjde na 2,50–4,50 euro, tapas 3-5 eur (jsou velké a nejlepší).

• Moje nejoblíbenější objednávka: jejich červené víno Uivo Tinta Francisca, salát z mušlí a topinka s kalamáry

• Prova Wine Bar. Perfektní místo na prozkoumání portugalských vín z různých regionů. Mají lístek, ale ideální je pobavit se s personálem a ochutnat něco mimo něj (rádi otevřenou jiné lahve). Sklenička 4-5 EUR. 
• Mercado Beira Rio. Tržnice plná pop-up restaurací na druhé straně řeky (Gaia), kde člověk může na jednom místě ochutnat jídla napříč (nejen) portugalskou nabídkou.
• Picaba Natural Café. Autisticky jsem tu byla několikrát.
• Na konci pláže Matosinhos jsou desítky rybích restaurací. Je to dlouhá, kouřem z grilu provoněná, ulice.

*Velké obrigada mému Standovi, který za mnou do Porta přiletěl, aby mě nakrmil a objevil se mnou místa, kterými jsem se poctivě projedla a propila. Několikrát.

Kavárny v Portu. S výběrovým kafem je to v Portugalsku trochu bída, ale existují ostrůvky kávové naděje, některé objevili kluci z European Coffee Trip. Moje nejoblíbenější jsou Época a Manifesto. 

Výlety. No co vám budu povídat... Několikrát jsem se vydala do vnitrozemí (chtěla jsem navštívit města Guimarães, Braga a Coimbra). Ale nakonec vždycky vidím oceán a vyskočím z vlaku, abych podél něho došla po dřevěném chodníčku do nejbližšího města nebo vesnice. Takhle jsem jich objevila několik.

Miramar. Vesnička nejblíž Portu, jen pár minut a kilometrů na jih. Není tam skoro nic, jen ikonická kaplička a pár špatných kaváren s kafem, které roluje ponožky, ale ke kterému chutná nata koláček stejně nejlíp.

Granja. Tuhle vesničku jsem poznala úplně náhodou. Zkrátka se mi líbila vlaková stanice, tak jsem vystoupila z vlaku. Podél oceánu jsou dřevěné chodníčky, po kterých jsem došla až do Epinha.

Espinho. Malé městečko, kam se jezdí za dunami a surfováním. Na konci pláže jsou typické portugalské rybářské lodě, sítě vytažené z oceánu a spousta racků, kteří žerou zbytky ryb. A zbytky všeho.

Aveiro. Ještě loni jsem netušila, že tohle městečko, kterému se přezdívá „portugalské Benátky”, existuje, ale pak jsem zapíchla oči do mapy a řekla si, proč ne. Tyhle mini výpravy podél oceánu mě zatím nikdy nezklamaly. Aveiro je reklama na malé domy a barvy syté tak, že nevěříte, že jsou skutečné (je tam víc gondol než aut). Ještě loni jsem netušila, že tohle městečko, kterému se přezdívá „portugalské Benátky”, existuje, ale teď už vím, že by mi chybělo v srdci a ve vzpomínkách, kdybych se tam nevypravila. Praktické info: vlak jede cca 70 minut (75 km na jih od Porta) a jednosměrná jízdenka stojí 3,55 euro.

• Gastro tip: Ovos moles jsou žloutky smíchané s cukrem obalené do oplatky ve tvaru sudů nebo mušlí. Původně místí specialitu vyráběly jeptišky místní jeptičky už v 16. století.

Costa Nova. Původně rybářská vesnice, do které se autobusem dostanete z Aveira asi za 30 minut. Čilé rybářské období připomínají místní pruhované domy.

Póvoa de Varzim. Nevím, co mě to zase napadlo, ale jednou ráno jsem místo na surf skočila na vlak mířící na sever a vystoupila jsem až na konečné, aniž bych věděla, kde jsem. Ale v ulicích byly vánoční světýlka ve tvaru medúz, lastur a... Ježíše. Písčité pláže tam jsou příliš příkré a oceán příliš divoký, takže všude ležely vyplavené mušle a bezvládné řasy. Nic moc tam nebylo, ale přesně to jsem potřebovala.

Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska.