Vydala jsem se lyžovat do Dolomit, do italského Val di Fassa. A to se třemi muži: taťkou a jeho dvěma kamarády. Zatímco moje přítomnost snižovala věkový průměr, přítomnost chlapců zvyšovala můj krevní tlak.
Den 1
„Zaléhají mi uši, nemáte bonbón?“ „Na zaléhání uší tu máme placatici se slivovicí.“
„No tak přejdeme k důležitějšímu tématu: Pepo, jaký je jídelníček?“
„Ty si nedáváš do čaje cukr? Tak si tam dej aspoň trochu rumu, ne?“
Den 2
„Lado, dobrý, dobře lyžuješ. Jen občas do toho dáváš málo razance, a potom lyžuješ jak holka.“
„Věděli jste, že víc CO2 vzniká při výrobě mlíka, než při zpracování sladu?“ „To jako že by ve školkách dělali dětem kaši z píva?“
Den 3
„Tak, namazal jsem si nohy alpou, placatici jsem dolil, můžeme na kopec.“
„Pepo, ta francovka je stejně na nic, jenom to chladí, nic jinýho. To si můžeš kolena vystrčit na balkón.“
„Pepo, nedělej uraženýho, a pojď si s náma dát šnaps. Nám ta francovka nevadí. Vomotej si nohy fáčem a pojď za náma.“
Den 4
„Nemohla bys jít s tím kompjůtrem jinam? Chceme si dát tlačenku.“
Den 5
„Stojí u toho golfu, jako by měl v gatích nas*áno. A jak u toho přemýšlí! Zamířím, střelím. Jednou jsem profík, tak do toho cáknu a jdu dál, no né? Ježišmarjá, a stejně to nakonec frknul do písku. Kretén.“
„Venku je takovej krásnej uzenej kouř. Ježiš, jak já bych si dal uzený.“
Den 6
„Včera jsem to pos*al, nechal jsem tě jít spát prvního, tys nasadil, já na tebe mlaskal, ale ty ses zalykal dál. Tak, to jsem ti chtěl jenom říct.“
Komentáře
Okomentovat