Přeskočit na hlavní obsah

S Tintinem na vaflích a na pivu.


Minulý týden jsem se zastavila v Bruselu. Na celé město jsem měla pár hodit. Odlet z Prahy byl v 6 hodin ráno. Moje naivní představa, že si na letišti dám snídani a ještě stihnu vyměnit peníze, se samozřejmě rozplynula. Nikde nikdo.

Čekám u gatu, když v tom: „Ladůůůš?!“ Iva, moje kamarádka, která studuje v Bruselu a do Prahy létá za přítelem. „To je hustý! Ukážu ti město a k snídani si dáme vafli.“ Díky bohu za ty dary. Ivu mám ráda, Brusel neznám a za vafli bych dala království.

Před osmou ranní přistáváme na letišti Charleroi a autobusem jedeme do centra Bruselu. „Támdle jak jsou ty dva komíny, tak tam studuju. Tady nakup čokoládu, támhle rozhodně nechoď na mušle. A tady, tady si dáme ty vafle.“



Hm...

Mušle 
V restauraci Aux Armes de Bruxelles se prý denně sní 180 kilo mušlí. Podávají je tu s bagetou a belgickými hranolkami (jsou větší). Jak papírový průvodce, tak Iva mě ale od mušlí zrazovaly. Ceny jsou turistické a mě čekal let do Budapešti. A papírový pytlík jsem s sebou neměla.

Vafle 
Prodávají je všude. A Brusel po nich úžasně voní. Zatímco Belgičané je prý jedí samotné jen pocukrované, turisté na ně plácají ovoce, zmrzlinu, šlehačku a celé dílo nakonec přelijí čokoládou a karamelem. Koupit se dají dva druhy: bruselské a lutyšské. Liší se těstem a tvarem - lutyšské jsou nepravidelné a křupavější, bruselské mají tvar obdélníku a je to spíš taková kyprá buchta.



Čoko-Lada 
Jsem vyhlášený čokoholik - závislák. Belgickou čokoládu jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Výlohy jsou čokolády plné; pralinky, bonbony, tekutá čokoláda, čokoládový čůrající chlapeček, čokoládový Tintin. Jsem v ráji!



Pivo 
Existuje cca 750 druhů belgických piv. Tomu se říká velmoc. Některá piva mají až 12 % alkoholu. Já jsem svou vafli spláchla třešňovým.

Look, he is so small! 
“Nikdo ho nemůže najít a když ho konečně najdou, jsou zklamaní, že je tak malý.” Samozřejmě myslím Manneken Pis, bronzovou sošku čůrajícího panáčka. Legenda praví, že socha znázorňuje chlapce, který zachránil obléhané město tím, že se vyčůral na hořící zápalnou šňůru od bomby. Nahatého chlapečka celý svět zbožňuje a Belgičané ho při slavnostních příležitostech dokonce navlékají do miniaturních oblečků. Bizzare. Čůrající holčičku a čůrajícího pséka jsem si nechala ujít. Jeden člen čůrající rodiny stačí.



Buřinky a jablka 
Surrealistický malíř René Magritte má v Bruselu muzeum. "Malba není zrcadlem skutečnosti." 

Komiks 
V Belgii se narodil Tintin. Malby s jeho motivem jsou po celém Bruselu. Je to vlastně docela vtipné, připadáte si díky nim jako v komiksu. A Šmoulové, to jsou také Belgičani.



Z Bruselu odlétám s hyperglykémií a s vědomím, že se sem chci podívat znovu. Najít čůrajícího křížence a dát si pívo s vaflí. 


Komentáře

  1. Dočetla jsem (až sem)... Děkuji že jsi mě vzala na skok do Bruselu.
    Teď zpět k práci :)
    Blanka

    OdpovědětVymazat
  2. Čůrající holčička je snad ještě horší než chlapeček, lepší nevidět. Zato opít se třešňovým Kasteel rouge v Delirium tremens, to je možno provádět opakovaně. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Madeira. Moje srdce má tvar velryby

Občas mívám pitomé nápady. Ale ten, ve kterém jsem se rozhodla, že odletím na Vánoce do Atlantiku a budu předstírat, že hřeben na vlasy neexistuje, mezi ně nepatří. Nejsem úplně vánoční člověk. V roce 2017 jsem se rozhodla pro (pro mě) revoluční krok: nebudu trávit Vánoce tak, jak bych „měla“, ale tak, jak chci. Chtěla jsem být jinde a… sama. „NA VÁNOCE? SAMA?! JSI SE ZBLÁZNILA!“ Začala jsem hledat zemi, ve které nebudu mrznout, finančně mě nezruinuje a jako holka se v ní nebudu bát. Asi tušíte, že jsem měla ještě jednu podmínku. Oceán. Prst na pomyslném Google globusu padl na Madeiru, ostrov obklopený oceánem, kde rostou malé banány každému na zahradě a kolem kterého se prohánějí velryby. Na Madeiře jsem trávila Vánoce i v roce 2018. Potom jsem se na tenhle ostrov, kterému se přezdívá Havaj Evropy, vrátila ještě několikrát. Základní info balíček.  O Madeiře se říká, že je zelenou perlou Atlantiku a taky ostrovem věčného jara – jen dvakrát se mi stalo, že sprchlo a ano, špatně

Albánie

Shqipëria, země orlů. Albánie. V Albánských Alpách je zima, u moře šílené horko, jídlo je příliš tučné, mobilní síť skoro není, lidé vám nerozumějí, silnici blokují ovce, v horách jsou vlci a krevní msta je tu stále aktuální. A v té chvíli jsem se do Albánie zamilovala až po uši.   Je to už skoro rok, co jsem navštívila Albánii, ale nedávná návštěva finského národního parku mi ji připomněla natolik, že jsem se rozhodla další zápisek věnovat právě jí. Do země orlů jsem se dostala úplnou náhodou. Volal mi kamarád, že chystají výpravu do Albánie a mají jedno volné místo. Jediný problém byl, že se letenky musely koupit ještě v ten den. Prý nezná moc bláznů, kteří by na to kývli. Letěli jsme za tři týdny. Přesně takový výlet jsem potřebovala; v práci jsem si vzala dovolenou, zabalila kufr a štrádovala na letiště, kde jsem poznala zbylé tři cestující. Byla to skupinka lidí, kteří spolu procestovali Kubu - taková parta hic. Najednou jsem seděla v letadle, aniž bych věděla, co mě če

Porto. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska

Často se mě někdo ptá, proč UŽ ZASE jedu do Porta. Porto je město, kde jsem před pár lety nechala u oceánu svoje srdce, a tak jednou za čas koupím letenku, sbalím batoh a jedu si ho vyzvednout. Pokud nečekáte okázalé tipy a největší radost vám stejně jako mně dělá koupání se v ledovém oceánu (a vanilkovém krému), písek v kapse a smrkání slané vody, tohle jsou tipy, které by se vám mohly hodit. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska. Průvodce.  Málokdy/nikdy necestuju s průvodcem, ale USE-IT mapa Porta mi dala spoustu skvělých tipů, kam jít, ale i kam nejít, co říkat, co ne, historický kontext a vůbec. USE-IT mapy existují pro řadu měst – jsou tvořeny místními mladými cestovateli „pro jiné mladé cestovatele s nízkým rozpočtem“. Celá já. Balík informací pro start Z letiště se do centra dostanete metrem (fialová linka E), lístek stojí 2-3 eura. Ve vestibulu si spolu s první jízdenkou koupíte modrou papírovou dobíjecí kartičku Andante , na