Přeskočit na hlavní obsah

Podpatky, tenisky, podpatky, tenisky


Zhruba před měsícem mě oslovil kamarád Honza Dufek, zda bych s ním nechtěla natočit Fokus ČT o běhání.

"Cože? Já?"
"No, nejdřív jsem chtěl natočit profíky, ale pak jsem si řekl, že natočím naši 'rodinu' z Dailymile. Bude to legrace, co ty na to?"
"Aha, hm, tak.. tak jo."
"Supr, nejdřív natočíme rozhovor a potom natočíme, jak běžíš."
"Prosím?!"

Málem jsem v tu chvíli spadla ze židle. Běhám. Běhám často a ráda, ale nikdy mě nenapadlo, že budu běhat před kamerou.

Najednou jsme seděli se štábem v dodávce a jeli natáčet reportáž. Venku na sluníčku bylo 40+ stupňů a z nás lilo, i když jsme seděli v autě s klimatizací. "Hlavně se mě neptej, proč běhám," kladu Honzovi na srdce. Kamera, natáčíme: "Tak Lado, proč vlastně běháš?" Au. Celý rozhovor bylo takové milé povídání, které mě samotné poodkrylo, proč to vlastně všechno dělám.


Proč běhám? 

Jsou to endorfiny, je to závislost

Stačilo párkrát vyběhnout a byla jsem v pasti. Zvykla jsem si na volný pohyb, zvykla jsem si na pocit, který se dostaví při běhání. Přes den podpatky a taška s notebookem, večer trenýrky a kecky. Je to taková hra, ve které člověk střídá role. Podpatky, tenisky, podpatky, tenisky. V práci jsem někdo, ale při běhání jsem to já.

Nemyslet, běžet

Honza se mě ptal, na co při běhání myslím. Jenže já nemyslím na nic. Pustím si hudbu a běžím. Čístím hlavu, upouštím ventilek, vnímám jen pohyb a okolí. Nemyslím, běžím, užívám si to.



Instantní štěstí

Při natáčení jsem zjistila, že běhám špatně. Mám zoufalý došlap přes patu a dělám příliš dlouhé kroky, které mě zbytečně zpomalují. Všechno to vím a snažím se na tom pracovat, ale jakmile se rozběhnu, po chvíli nasadím off-line mode a nepřemýšlím vůbec. Běžím, běžím sice špatně, ale běžím a na tváři mám přihlouplý úsměv. Někdy to snad ani není běh, ale tanec. Jako když jsem byla malá a spontánně jsem se rozběhnula na zahradě.



Běhání je jeden z mála sportů, kde není člověk ničím svázaný. Žádná pravidla, žádné limity. Vyskočit na lavičku, skočit oběma nohama do kaluže, přeskočit vodítko, na kterém jezevčím blokuje celou stezku. Běžet v dešti, vdechnout mouchu a popálit se od kopřiv.

Mám vlastně spoustu malých důvodů, proč běhat.

Komentáře

  1. To je tak krásný, začnu zase běhat!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkný. Až se po létě život vrátí do normálních kolejí, tak se asi taky vrátím k běhání. I když bych prý podle doktorů neměla... Díky DailyMile jsi můj velký běhací vzor. Moje trasa vede kolem ulice "Na ladách" a pokaždé, když vidím tu ceduli, tak si na Tebe vzpomenu (-:

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsané. Jdu nasednout na kolo a projet se... to je má alternativa k běhání, ve které jsem se našel.

    OdpovědětVymazat
  4. Důležité je mít na běhání tu správnou aplikaci.. To se pak radost násobí..=)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za podporu! Aplikace jsou prima, ale občas to chce trochu rebelie a vyrazit bez telefonu a sporttesteru. Jakkoli to zní zvrhle :)

    OdpovědětVymazat
  6. Nemáme to snadný, my mediální hvězdy... :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem měla hodně dlouho velký problém s tím "nemyšlením na nic". Pořád jsem se snažila zaplácnout si hlavu něčím, abych nemusela myslet na to, ŽE běžím... Ale zlepšuje se to. Někdy dokonce i nechám doma sluchátka s hudbou (i když pak se bojím, že uslyším, jak se mi teenageři v parku smějou).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Madeira. Moje srdce má tvar velryby

Občas mívám pitomé nápady. Ale ten, ve kterém jsem se rozhodla, že odletím na Vánoce do Atlantiku a budu předstírat, že hřeben na vlasy neexistuje, mezi ně nepatří. Nejsem úplně vánoční člověk. V roce 2017 jsem se rozhodla pro (pro mě) revoluční krok: nebudu trávit Vánoce tak, jak bych „měla“, ale tak, jak chci. Chtěla jsem být jinde a… sama. „NA VÁNOCE? SAMA?! JSI SE ZBLÁZNILA!“ Začala jsem hledat zemi, ve které nebudu mrznout, finančně mě nezruinuje a jako holka se v ní nebudu bát. Asi tušíte, že jsem měla ještě jednu podmínku. Oceán. Prst na pomyslném Google globusu padl na Madeiru, ostrov obklopený oceánem, kde rostou malé banány každému na zahradě a kolem kterého se prohánějí velryby. Na Madeiře jsem trávila Vánoce i v roce 2018. Potom jsem se na tenhle ostrov, kterému se přezdívá Havaj Evropy, vrátila ještě několikrát. Základní info balíček.  O Madeiře se říká, že je zelenou perlou Atlantiku a taky ostrovem věčného jara – jen dvakrát se mi stalo, že sprchlo a ano, špatně

Albánie

Shqipëria, země orlů. Albánie. V Albánských Alpách je zima, u moře šílené horko, jídlo je příliš tučné, mobilní síť skoro není, lidé vám nerozumějí, silnici blokují ovce, v horách jsou vlci a krevní msta je tu stále aktuální. A v té chvíli jsem se do Albánie zamilovala až po uši.   Je to už skoro rok, co jsem navštívila Albánii, ale nedávná návštěva finského národního parku mi ji připomněla natolik, že jsem se rozhodla další zápisek věnovat právě jí. Do země orlů jsem se dostala úplnou náhodou. Volal mi kamarád, že chystají výpravu do Albánie a mají jedno volné místo. Jediný problém byl, že se letenky musely koupit ještě v ten den. Prý nezná moc bláznů, kteří by na to kývli. Letěli jsme za tři týdny. Přesně takový výlet jsem potřebovala; v práci jsem si vzala dovolenou, zabalila kufr a štrádovala na letiště, kde jsem poznala zbylé tři cestující. Byla to skupinka lidí, kteří spolu procestovali Kubu - taková parta hic. Najednou jsem seděla v letadle, aniž bych věděla, co mě če

Porto. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska

Často se mě někdo ptá, proč UŽ ZASE jedu do Porta. Porto je město, kde jsem před pár lety nechala u oceánu svoje srdce, a tak jednou za čas koupím letenku, sbalím batoh a jedu si ho vyzvednout. Pokud nečekáte okázalé tipy a největší radost vám stejně jako mně dělá koupání se v ledovém oceánu (a vanilkovém krému), písek v kapse a smrkání slané vody, tohle jsou tipy, které by se vám mohly hodit. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska. Průvodce.  Málokdy/nikdy necestuju s průvodcem, ale USE-IT mapa Porta mi dala spoustu skvělých tipů, kam jít, ale i kam nejít, co říkat, co ne, historický kontext a vůbec. USE-IT mapy existují pro řadu měst – jsou tvořeny místními mladými cestovateli „pro jiné mladé cestovatele s nízkým rozpočtem“. Celá já. Balík informací pro start Z letiště se do centra dostanete metrem (fialová linka E), lístek stojí 2-3 eura. Ve vestibulu si spolu s první jízdenkou koupíte modrou papírovou dobíjecí kartičku Andante , na