Přeskočit na hlavní obsah

Paříž, oui!

"Co si ta Paříž vlastně myslí že je? Samé umění, kultura, dějiny a romantika. Proč se ale zamilovávat do někoho, kdo o vás nestojí? Tak se chováte rezervovaně. Eiffelovka? No že by byla zas až tak velká.. Louvre? Moc velký! Hotelový pokoj? Moc malý! Ulice? Moc narvané! A ta útulná restaurace, do niž jste zašli? A to šampaňské z malé venkovské vinice? A tucet bretaňských ústřic? V té chvíli jste se do Paříže zabouchli až po uši." (průvodce Lonely Planet)

Zbožňuju průvodce a zbožňuju Paříž.

“To byl super film. Nepoletíme do Paříže?” “Jó!” A tak nás Woody Allen inspiroval k naší vlastní půlnoci v Paříži.




Do Paříže jsme se vypravili začátkem prosince. Po čtyři dny se střídalo slunné počasí s deštivým; ideální na procházky venku, když bylo hezky, a na schovávání se v kavárnách, když začínal červenat nos.

Šlehačkový dort na Montmartru

Protože jsme bydleli na Montmartru, navštěva Sacré Cœur byla povinností. O Vánocích jsou tu vánoční trhy, kde prodejci nabízejí průměrné zboží za nadprůměrné ceny. Nic si nekupujte, jen zdarma zhluboka nadechujte atmosféru. Chcete si přesto odvézt něco na památku? Montmartre nebyl plný výstředních umělců jen v minulosti; šílené karikaturisty, kteří vám nakreslí portrét za 250 eur, aniž by vám cenu dopředu řekli, tu najdete na každém kroku i dnes. My jsme si odnesli kýčovitou kresbu, kterou jsme uhádali na 20 eur (z původních 80 eur, což byla prý studentská cena). Asi ji necháme namnožit a naše rodiny ji dostanou k příštím Vánocům.




Za Petřínskou rozhlednou do Paříže

Pokaždé, když stojím pod Eifellovou věží, přijde mi nějaká malá. A právě proto se vyplatí vyběhnout si ji pěšky, aby vás ten dojem rychle přešel. Jen pozor na děti a seniory s holemi, díky kterým se může výstup/sestup protáhnout. V prosinci je v prvním patře disco bruslení a pokud je vám méně než 10 let, nestydíte se, nebo jste opilí, můžete si zabruslit přímo na Eifellově věži, a to za blikotu barevných žárovek (Jaj!)

(Vědomostní okénko o Eifellově věži: od země až na vrchol vede 1 665 schodů. Její celková hmotnost je 10 100 tun. Na celou stavbu bylo použito 18 038 kovových dílců a 2 500 000 nýtů. Maximální oscilace vrcholu je i při velmi silném větru jen 12 centimetrů. Výška může vlivem tepelné roztažnosti kolísat až o 18 centimetrů. Spisovatel Guy de Maupassant, kritik Eiffelovy věže, pravidelně navštěvoval místní restauraci, protože to bylo jediné místo, odkud se na věž nemusel dívat.)




Za pyramidami

Kdyby nebyl v Louvre Apple Store, asi bychom se jím kochali jen zvenku. A to by byla škoda. Louvre navíc není jen muzeem, ale také obrovským nákupním centrem o dvou patrech. Moderní podzemní část je propojena s historickou částí a některé obchody jsou zabudovány přímo mezi zdi stovky let starého královského zámku. Pokud se vyloženě neženete za Monou Lisou, projděte pár pavilonů, v Apple Store si kupte pouzdro na iPhone (je přece z Louvre!), zavolejte svým kamarádům přes facetime, abyste se jim pochlubili, kde právě jste, a spokojeně vstřebejte zážitky v kavárně Paul.





Dobýt Vítězný oblouk a dát si svařené pivo 

Pokud chcete Paříž vidět z výšky, a to i s Eifellovou věží, dojděte k Vítěznému oblouku a točitým schodištěm vystoupejte až nahoru. Celá Paříž je odsud nádherně vidět. A hlavně je vidět tak nějak jinak. Cestu zpět do centra absolvujte pěšky. I když nehodláte nakupovat u Cartiera, luxusní třída Champs-Élysées stojí za procházku. Je to vlastně taková větší pražská Pařížská. Během Vánoc jsou na Champs-Élysées vánoční trhy, kde můžete od čokolády, přes ručně vyráběná mýdla až po svařené pivo koupit vše. Když jsme nápis “Mulled Beer” viděli poprvé, říkali jsme si, jak je to geniální nápad; každý má přece rád pivo, tak proč ho nesvařit. A tak jsme si za 4 eura koupili dvě deci tekutiny, která chutnala jako zteplalé pivo smíchané s medovinou. Obsah jsme nedokázali vypít ani ve čtyřech lidech, a tak jsme ho vylili k jednomu z místních stromů. Až se na jaře objeví zpráva, že stovky let starý strom na Champs-Élysées záhadně uschl, vzpomeňte si na mě. 




Pokud máte rádi moderní umění, nezapomeňte na Centre Pompidou. Budova vznikla v letech 1972 až 1977 v rámci mezinárodní architektonické soutěže. Zúčastnilo se jí kolem 700 architektů a na výsledném projektu se podílel i Jan Kaplický. Skleněný kolos má 5 poschodí a všude vidíte barevná potrubí. Žluté je elektrické, modré je klimatizační potrubí, zelené je vodovodní, bílé trubky jsou větrání podzemních prostor, červenou je označeno vše, co zajišťuje přesun osob. Stavba stála téměř miliardu franků.




Když už budete v této části Paříže, projděte si čtvrť Le Marais, která se v 17. století stala módní čtvrtí šlechty. Dnes tu jsou muzea, městské paláce, přátelské obchody, řemeslné dílny, parfumerie, cukrárny a gay podniky. Zkrátka ideální místo, kde se záměrně ztrácet.

Z Paříže se vám nebude chtít. Zmírněte smutek nákupem makaronek a foie gras.

Oui.




Komentáře

  1. Foie gras v Paříži opravdu stojí za to ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Konečně! Bál jsem se, že nakonec nic nebude :) Docela ses výrazně změnila od té doby, co jsme se ještě nějak bavili.

    OdpovědětVymazat
  3. Jéj, Paříž. Největší sen - vybrané sýry, víno, móda, romantika a umění ♥ prostě ráj ♥ :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Madeira. Moje srdce má tvar velryby

Občas mívám pitomé nápady. Ale ten, ve kterém jsem se rozhodla, že odletím na Vánoce do Atlantiku a budu předstírat, že hřeben na vlasy neexistuje, mezi ně nepatří. Nejsem úplně vánoční člověk. V roce 2017 jsem se rozhodla pro (pro mě) revoluční krok: nebudu trávit Vánoce tak, jak bych „měla“, ale tak, jak chci. Chtěla jsem být jinde a… sama. „NA VÁNOCE? SAMA?! JSI SE ZBLÁZNILA!“ Začala jsem hledat zemi, ve které nebudu mrznout, finančně mě nezruinuje a jako holka se v ní nebudu bát. Asi tušíte, že jsem měla ještě jednu podmínku. Oceán. Prst na pomyslném Google globusu padl na Madeiru, ostrov obklopený oceánem, kde rostou malé banány každému na zahradě a kolem kterého se prohánějí velryby. Na Madeiře jsem trávila Vánoce i v roce 2018. Potom jsem se na tenhle ostrov, kterému se přezdívá Havaj Evropy, vrátila ještě několikrát. Základní info balíček.  O Madeiře se říká, že je zelenou perlou Atlantiku a taky ostrovem věčného jara – jen dvakrát se mi stalo, že sprchlo a ano, špatně

Albánie

Shqipëria, země orlů. Albánie. V Albánských Alpách je zima, u moře šílené horko, jídlo je příliš tučné, mobilní síť skoro není, lidé vám nerozumějí, silnici blokují ovce, v horách jsou vlci a krevní msta je tu stále aktuální. A v té chvíli jsem se do Albánie zamilovala až po uši.   Je to už skoro rok, co jsem navštívila Albánii, ale nedávná návštěva finského národního parku mi ji připomněla natolik, že jsem se rozhodla další zápisek věnovat právě jí. Do země orlů jsem se dostala úplnou náhodou. Volal mi kamarád, že chystají výpravu do Albánie a mají jedno volné místo. Jediný problém byl, že se letenky musely koupit ještě v ten den. Prý nezná moc bláznů, kteří by na to kývli. Letěli jsme za tři týdny. Přesně takový výlet jsem potřebovala; v práci jsem si vzala dovolenou, zabalila kufr a štrádovala na letiště, kde jsem poznala zbylé tři cestující. Byla to skupinka lidí, kteří spolu procestovali Kubu - taková parta hic. Najednou jsem seděla v letadle, aniž bych věděla, co mě če

Porto. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska

Často se mě někdo ptá, proč UŽ ZASE jedu do Porta. Porto je město, kde jsem před pár lety nechala u oceánu svoje srdce, a tak jednou za čas koupím letenku, sbalím batoh a jedu si ho vyzvednout. Pokud nečekáte okázalé tipy a největší radost vám stejně jako mně dělá koupání se v ledovém oceánu (a vanilkovém krému), písek v kapse a smrkání slané vody, tohle jsou tipy, které by se vám mohly hodit. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska. Průvodce.  Málokdy/nikdy necestuju s průvodcem, ale USE-IT mapa Porta mi dala spoustu skvělých tipů, kam jít, ale i kam nejít, co říkat, co ne, historický kontext a vůbec. USE-IT mapy existují pro řadu měst – jsou tvořeny místními mladými cestovateli „pro jiné mladé cestovatele s nízkým rozpočtem“. Celá já. Balík informací pro start Z letiště se do centra dostanete metrem (fialová linka E), lístek stojí 2-3 eura. Ve vestibulu si spolu s první jízdenkou koupíte modrou papírovou dobíjecí kartičku Andante , na