Léto v Thajsku
Léto jsme strávili v
Thajsku. (Vlastně jsme v Thajsku strávili jen tři týdny, ale zážitků máme tolik, že
jimi žijeme ještě měsíc po návratu.)
Do Thajska letíme přes
Vídeň, kde máme dvouhodinový přestup. Tak akorát na sachr. Po skoro deseti
hodinách letu přistáváme v Bangkoku. Při výstupu z letadla a prvním nadechnutí mám ale dojem, že
jsme namísto v Thajsku přistáli v gigantické prádelně.
Kontrola pasu, razítko, úsměv do kamery, vízum je vyřešeno. Házíme na záda obří krosny a vyrážíme vstříc thajské metropoli. Supermoderním a překlimatizovaným metrem se přibližujeme ke staré
části Bangkoku, kde trávíme první čtyři dny.
Bangkok znamená v thajštině “Město andělů”. Vlastní město zaujímá rozlohu zhruba 500 km² (což odpovídá Praze) a žije v něm víc jak 5 milionů obyvatel. V celé provincii (1 600 km²) pak žije 10 milionů obyvatel (jako v celé ČR).
S foťáky na krku a s Lonely Planet v ruce obíháme hlavní turistické lokace: staré královské město, královský palác s královskou kaplí Wat Phra Kaeo, kde je uložen Smaragdový Buddha, nejposvátnější symbol Thajska... Vše se třpytí zlatem.
Bangkok znamená v thajštině “Město andělů”. Vlastní město zaujímá rozlohu zhruba 500 km² (což odpovídá Praze) a žije v něm víc jak 5 milionů obyvatel. V celé provincii (1 600 km²) pak žije 10 milionů obyvatel (jako v celé ČR).
S foťáky na krku a s Lonely Planet v ruce obíháme hlavní turistické lokace: staré královské město, královský palác s královskou kaplí Wat Phra Kaeo, kde je uložen Smaragdový Buddha, nejposvátnější symbol Thajska... Vše se třpytí zlatem.
Chodíme pěšky,
ochutnáváme místní speciality a postupně se snižují naše nároky na hygienu, která se staré části města vyhnula obloukem. Chobotnice
na špejli, sushi s unavenou majonézou, kuřecí pad thai s „osísky“, curry
na všechny možné způsoby, sušené ryby, extra pálivé čili papričky.
Bangkok nás nadchl. Jsme ale trochu "přechrámovaní" a máme v plánu další cesty. Kupujeme lístky na vlak a jedeme se
podívat na sever, do starobylého města Ayutthaya, které bylo thajským hlavním
městem po čtyři století. (V roce 1767 bylo dobyto Barmánci, kteří
ho v podstatě srovnali se zemí; hlavním městem se pak stal Bangkok.)
Bydlíme v Ayutthaya
Guesthouse, kde nás klimatizovaný pokoj pro dva přijde na 200 bathů (cca 127
Kč). Od místního Thajce si za 20 korun půjčujeme jízdní kola. Moje je červené,
má košík, zvonek a nebrzdí. Projíždíme město, mám spálená záda, na ulici
se pije kokosová šťáva přímo z ořechů a limonády se čepují do igelitových
pytlíků.
Dalším bodem na naší trase je
hlavní město severu, Chiang Mai (v překladu Nové město). Od Ayutthayi je
vzdálené asi 500 km a vlakem se sem dostanete za 13 hodin (10 hodin, pokud věříte jízdnímu řádu). Cestu částečně prospíme. Když se ráno celí rozlámaní probouzíme,
vlak projíždí džunglí. Čeká nás horské městečko postavené na zříceninách
starobylého města, které prý v minulosti bývalo pozemským rájem na úpatí hor. Do
džungle se nevydáváme, za to město máme prochozené křížem krážem. Do místní
kavárny chodíme na espresso, ke kterému místo vody podávají skleničku bílého
čaje.
Ze severu směřujeme na jih. Původně zamýšlenou cestu vlakem po předchozí zkušenosti zamítáme a kupujeme si letenky Chiang Mai – Bangkok –
Krabi, které je naší další destinací. Z nábřeží v centru Krabi odjíždějí
malé čluny (long tail boats) na několik nejpopulárnějších pláží v okolí. My
jedeme na Railay Beach, místo, které je od okolní pevniny oddělené pásy džungle
a třísetmetrovými vápencovými skalami a které je přístupné pouze z moře.
Při průchodu lesem potkáváme divoké opice, dokola jíme pad thai a drápáme se k laguně
s tyrkysovou vodou, která je uzavřena ve skalách. Místní pláž Phra Nang patří
mezi nejkrásnější na světě. A je tu Penis Cave, kam místní rybáři
umisťují obří dřevěné penisy, které jim mají zajistit hojnost ryb. (Tsunami,
která udeřila na Thajsko v roce 2004, penisy odnesla, postupně se však začaly na různých místech objevovat a všem bylo jasné, odkud jsou. Většina se jich vrátila na původní místo.)
Posledních deset dní trávíme
v Bangkoku, tentokrát v jeho moderní části. Starý Bangkok a nový Bangkok
jsou totiž dvě odlišná města. Dokládá to i fakt, že se z nové části do staré
nedostanete městskou hromadnou dopravou. Navštěvujeme obří nákupní centra, kde se prodávají značky, které se k nám ještě
nedostaly, galerie, největší podvodní svět v JV Asii, muzea, kina a restaurace, kde vám zmrzlinu naaranžují tak, že bude vypadat jako hamburger
s hranolkami.
Jeden den podnikáme výlet do
domu Jima Thompsona, amerického architekta, který se do Thajska dostal za 2.
světové války jako dobrovolník americké armády. Thajské ručně tkané
hedvábí ho natolik oslovilo, že zde zůstal a věnoval se jeho podpoře a rozvoji. (Se
svým hedvábím se dostal i do časopisu Vogue.) Jsme z jeho domu nadšení, o to víc, když
se dozvídáme, že se při jedné ze svých procházek v džungli ztratil a už ho nikdy nikdo
nenašel. Tyhle tajemné nedořešené případy mě... baví.
Neděli trávíme
v Chatuchak Market, matce místních tržišť. Je tu 15.000 stánků, kde se dá
koupit úplně všechno: starožitnosti, hudební nástroje, pyžama, sušené a čerstvé
potraviny, akvarijní rybičky nebo zaručeně pravé Louis Vuitton kabelky. Základní pravidlo zní: smlouvat. Po pár metrech pochopíte, že ceny jsou 5 x nadsazené a kdo nesmlouvá,
odnese si 5 x méně. Čím víc člověk nakoupí, tím víc ušetří. Cenová
politika je tu poměrně legrační, ceny se totiž mění i podle toho, zda právě
prší, nebo je hezky.
Jeden z nejkrásnějších
pohledů na noční Bangkok je z 85. patra Baiyoke Tower, nejvyššího
mrakodrapu celého Thajska. Dva roky po dostavení k němu byla přidělána
anténa, se kterou měří 328 metrů. Nahoře je otočné patro a my máme
město jako na dlani. Z nejvýše položené poštovny posíláme pohledy babičkám.
Několik zajímavostí:
Rýžový hamburger. Nejsem
zrovna příznivkyní fast foodů, natož hamburgerů, ale ten rýžový jsem musela
zkusit. Prodávají se tu v obchodech 7-Eleven, a to za 19 bathů (cca 10
Kč). Rýžové hamburgery se do Thajska dostaly z Japonska, kde je začátkem sedmdesátých let
začal masivně prodávat řetězec MOS. Nyní je celá Asie miluje.
Nejlevněji se v Thajsku
přepravíte taxíky; jen musíte taxikáře přimět, aby vám zapnul taxametr – potom
vás jedna cesta vyjde na pár korun (často levněji, než pokud byste jeli
metrem). Počítejte ale s častými zácpami a řidiči, kteří nemluví anglicky.
Ale snaží se.
Nikdy, nikdy, NIKDY nepokládejte Thajcům otázku, na kterou lze odpovědět ANO/NE. Jsou úslužní a milí a všechno vám odkývnou. A to aniž by
cokoli rozuměli. Často vám odpoví "YES" na otázku, kde je nejbližší autobusová zastávka. Yes.
Thajci se neorientují v
mapách, což zjistíte po několika dotazech na cestu. Párkrát
vaši mapu otočí, zeptají se zbytku ulice, zavolají tetě, a pak vás vehementně nasměrují na
opačný konec Bangkoku. Určitou jistotou je zeptat se 13 Thajců a jejich rady
zprůměrovat.
V Bangkoku jsou krásné
parky. A žijí tu ještěři. Žádné ještěrky, ale ještěři. Na poprvé vás může
zaskočit, že ležíte na trávě a vedle vás projde malý „krokodýlek“ (cca 1 metr).
Thajská společnost očekává, že
se každý thajský muž přinejmenším jednou v životě stane mnichem. Životní styl
mnicha prý zahrnuje 227 striktních pravidel, včetně celibátu a odmítání
osobního majetku kromě darů. My jsme ale potkali bezpočet mnichů s iPady a
notebooky.
V Thajsku se jí lžící, která
se drží v pravé ruce, a vidličkou. Strkat vidličku do úst se považuje za
neslušné. Nůž se nepoužívá, protože je symbolem agrese. Navíc všechno je
nasekané na malé kousky, žádný steak, na který byste nůž potřebovali,
nečekejte.
Na všech thajských
bankovkách je vyobrazen král Ráma IX. A pak ještě Ráma IX. a Ráma IX.
Před každým
filmem hraje v Thajsku hymna a běží spot krále Rámy IX.
Celá královská rodina je totiž v Thajsku předmětem až neskutečného uctívání a
zbožňování, které nemá v západním politickém světě obdoby. Lze kritizovat
cokoli, ale ne Ramu IX. a jeho rodinu. Pokud někdo nevstane při státní hymně,
kterou mimochodem složil právě Ráma IX., je to vnímáno jako urážka. Celé kino
tedy povstane a čeká. Až potom přijdou na řadu trailery a samotný film. Ať žije
král Ráma IX. a Spider Man. (V ceně prémiového lístku je zahrnuta masáž a občerstvení.)
Hymna se hraje každý den v 8.00 ráno a v 18.00 večer v rozhlase, v televizi a na všech veřejných
prostranstvích. Lidé se zastaví a vzdávají hold. Nástupem, vztyčováním vlajky a
hraním hymny začíná i školní den.
V Thajsku najdete největší
Buddhův obraz, největšího ležícího Buddhu, nejvyššího stojící Buddhu,
největšího sedícího Buddhu, největšího kráčejícího Buddhu, největší sochu
Buddhy ze zlata na světě, nejtěžší sochu Buddhy z jadeitu, největší a nejstarší
Buddhova stopu, nejvyšší buddhistickou stavbu na světě…
Thajsko je zábavné a návykové.
K espressu bílý čaj? To by můj kamarád zkušený barista asi vyletěl z kůže :-D Ale teď vážně: je nuvěřitelný, co lidi v různých kulturách mají za společenskou normu a co by jinde bez mrknutí oka zatratili. Buďte tolerantní lidi, buďte!
OdpovědětVymazatzávidím...Thajsko je pěkné a přitom zvláštní :)
OdpovědětVymazat