Přeskočit na hlavní obsah
Rusko. Chramy z cokolady a Lenin z vosku.

Je to uz presne tyden, co jsem se vratila z Ruska, presto stale vstrebavam zazitky. Spousta lidi se me pta, jake to Rusko je. Napada me mnoho adjektiv, ale to nejvystiznejsi je: Rusko je proste jine. A kouzelne.


Pas a vizum - vse, co potrebujete v Rusku. Opravdu potrebujete.

Diky finske cestovni agenture nebyl problem dostat vizum. Stacilo vyplnit nekolik formularu a prilozit fotku, a samozrejme zaplatit. Pasy se posilaly na ruskou ambasadu a zpet jsme je dostali az tesne pred odjezdem. Dva tydny jsem tak trnula a predstavovala si, jak si s mym pasem nekdo vesele pobiha po Rusku a pacha tresne ciny. Smer Moskva jsme vyjeli z finskeho mesta Lahti, a to velmi stylove, mohutnym spacim vlakem Tolstoi. Ze zacatku jsem myslela, ze vyskocim z kuze: prvni kontrola pasu, druha kontrola pasu, treti kontrola pasu, ctvrta kontrola pasu. Chlapci se asi nudili, a tak si kratili cas prohlizenim nasich pasovych fotek. (A co je nejhorsi, behem kontrol nesmite na zachod. Byt v ruskem (!) jedoucim (!) vlaku a nemoci si dojit na zachod, to je peklo..)

 
Nikdy predtim jsem nespala ve vlaku a musim rict, ze je to zazitek. Zatimco vsichni meli problemy usnout (at uz kvuli alkoholu, nebo strachu), ja jsem spala jako mimino a probudil me az vychod slunce nad ruskym obzorem (cesta trvala necelych 13 hodin; je to zvlastni, usnete ve Finsku a probudite se v Moskve, v jinem casovem pasmu.)


Ve vlaku jsme dostali dokonce snidani, a to kavu ve stylovem Россия hrnku a oplatku Slavusku. Bylo mi divne, ze se po celou dobu ten nerudny pan pruvodci najednou tolik usmiva; a pak nas prisel zkasirovat. Vitejte v Rusku. Добро пожаловать!


Chramy z cokolady a Lenin z vosku

Rude namesti je kouzelne. Je barevne a pri pohledu na Chram Vasila Blazeneho mate pocit, ze neni opravdovy. Jeho styl predstavuje propojeni Ruska, Evropy i Asie. Ivan Hrozny byl na stavbu tak hrdy, ze nechal architekta po dokonceni praci oslepit, aby uz nikdy postavil krasnejsi stavbu. Pro me bude tento chram tak trochu bizarni. Mozna je opravdu jen z cokolady.


Na Rudem namesti je take Leninovo mauzoleum. Behem navstevy sarkofagu, kde je ukryto telo prvniho komunistickeho vudce SSSR, vsak budete sledovani strazi. Nemluvit, neusmivat se, ruce z kapes. Uvnitr jsem mela divny pocit a byla jsem rada, kdyz jsem vysla na denni svetlo a usmaly se na me rude karafiaty.


 
Videt Moskevske metro a zemrit. Moskevske metro je nadherne. Ve stylu 'Palace pro vsechny' jsou tak stanice vyzdobeny barevnym mramorem, freskami a obrovskymi sklenenymi lustry. Moskevske metro je jedno z nejvytizenejsich meter sveta. Behem jednoho pracovniho dne cestuje podzemni drahou az deset milionu lidi. 12 linek, delka 298 km, 180 stanic (vice nez 50 je prestupnich), z nichz kazda je unikatni. Koupit si listek a nekolik hodin jen tak jezdit a kochat se v zastavkach je nutnost.



 
Tretjakovska galerie je nejvyznamnejsim vystavistem ruskeho umeni na svete. Cekala jsem, ze se budu po hodine nudit a zacnu se smat slecnam v botach na jehlovych podpatcich, ktere se snazi nezabit v latkovych navlecich (ktere jim znacne kazi outfity), ale ne! Tretjakovska galerie, to je zazitek. Diky nasi pruvodkyni Kseniyi, ktera znala vsechny bulvarni historky od jedenacteho stoleti az po soucasnost, jsem si galerii opravdu uzila. Vim kdo, kdy, kde, s kym a proc. A ackoli se v tech navlecich paradne brusli po nalakovanych podlahach, na celou galerii si vyclente tak tri dny.

 
V Moskve jsou dva bunkry, ktere byly zpristupneny verejnosti. V jednom z nich se nachazi muzeum Studene valky. Lezi 60 metru pod zemi a musite sejit 18 pater. Bunkr je vlastne siti tunelu, a to na celkove rozloze 7.000 metru ctverecnych. V nejvytizenejsim obdobi zde pracovalo az 2.500 lidi. Aby zustal bunkr utajen, vetsina pracovniku si myslela, ze se podili na stavbe nove trasy metra a je zvlastni, ze spousta lidi dodnes nevi, nad cim chodi. K obedu jsme tam dostali kasi. A vodku.

 
Sankt-Peterburgu, Я люблю тебя!
 
Po nekolika dnech jsme se vypravili do Petrohradu. Cesta z Moskvy trvala vlakem osm hodin a kajuta ve vlaku opet mohla konkurovat hotelovemu pokoji. Backory, rucniky, tepla vecere a budicek formou operni skladby. Hm.


Do Petrohradu jsem se zamilovala. Kdyz ho Petr Veliky stavel, pravdepodobne myslel na me. Siroke bulvary, pobrezni promenady a malebna zakouti. Po kratke prochazce je vam jasne, proc prave 'Benatky severu'; 40 ostrovu propojenych 300 mosty. Moje prvni zastavka v Petrohradu byla u u krizniku Aurora, symbolu bolševické revoluce.

 
 
 
Pokud davate prednost necemu vice romantickému, urcite doporucuji Zimni palac, ktery nechala postavit dcera Petra Velikeho. Dnes je zde galerie Ermitraz, nejvetsi obrazarna na svete. Sbirka cita tri miliony del: Leonardo da Vinci, Rubens, Picasso, van Gogh, … a samozrejme nechybi stylove navleky! Asi 30 km od Petrohradu pak lezi kouzelne mestecko Puskin, vyhlasene svymi palacovymi a parkovymi komplexy, ktere jsou zapsany na seznamu UNESCO. Jekaterinsky palac, letni sidlo caru, a okolni zahrady jsou skvostne. Romanticke. Jak se na Benatky severu patri.

 

Nekolik postrehu z Ruska
  • Vsechno je mozne ve Finsku, nic neni mozne v Rusku – pokud nemate penize.
  • Vicemene nikdo nemluvi anglicky, a to ani zamestnanci hotelu. Vy byste anglicky take mluvit nemeli, nebudou vas mit radi. Cestina je dobra alternativa.
  • Rusove jsou sileni SILENI ridici. Ridicsky prukaz si tu muze koupit kazdy a podle toho to tak take vypada.
  • Pivo je levnejsi nez voda. Vodka je o neco drazsi nez pivo. Налейте мне еще водки, пожалуйста.
  • Matriosku koupite na kazdem kroku. Na vyber jsou nejen tradicni modely, ale take takove, ktere jsou zasvecene filmovym postavam, nebo treba statum. Casto tak vedle sebe stoji vskutku bizarni sestava – Medvidek Pu, Harry Potter, Obama a Lenin. Jako Popelka nachazela v oriscich saty, tak vy muzete nachazet prezidenty. Ja jsem louskala ruskou babusku. Kdyz jsem se dopracovala na konec, byl v ni taaaaaakhle maly Putin.  
 

Komentáře

  1. Nice! Pěkný, opravdu pěkný. Hezky popisuješ zážitky. Nechceš mě seznámit s nějakou kamarádkou? :))

    OdpovědětVymazat
  2. Opět výborně napsané, čte se to perfektně :) Díky za článek :)

    OdpovědětVymazat
  3. we like it :) taky bych se rád mrknul aspoň do pitěru!

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc, super reportáž, bezva fotky a krásný úsměv :) Navíc jsem si ověřil že ještě umím číst azbuku. Tip na jazyky se může jednou hodit, ve Francii je to podobné :)

    Jen ten poslední postřeh by mohl být klidně z centra Prahy - Matrioshku koupíš na každém kroku :(

    OdpovědětVymazat
  5. Úplně mě to motivuje k tomu, abych do Petrohradu a klidně i Moskvy vyrazil... :) pěkný

    OdpovědětVymazat
  6. Parádní, díky moc za skvělý článek!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Madeira. Moje srdce má tvar velryby

Občas mívám pitomé nápady. Ale ten, ve kterém jsem se rozhodla, že odletím na Vánoce do Atlantiku a budu předstírat, že hřeben na vlasy neexistuje, mezi ně nepatří. Nejsem úplně vánoční člověk. V roce 2017 jsem se rozhodla pro (pro mě) revoluční krok: nebudu trávit Vánoce tak, jak bych „měla“, ale tak, jak chci. Chtěla jsem být jinde a… sama. „NA VÁNOCE? SAMA?! JSI SE ZBLÁZNILA!“ Začala jsem hledat zemi, ve které nebudu mrznout, finančně mě nezruinuje a jako holka se v ní nebudu bát. Asi tušíte, že jsem měla ještě jednu podmínku. Oceán. Prst na pomyslném Google globusu padl na Madeiru, ostrov obklopený oceánem, kde rostou malé banány každému na zahradě a kolem kterého se prohánějí velryby. Na Madeiře jsem trávila Vánoce i v roce 2018. Potom jsem se na tenhle ostrov, kterému se přezdívá Havaj Evropy, vrátila ještě několikrát. Základní info balíček.  O Madeiře se říká, že je zelenou perlou Atlantiku a taky ostrovem věčného jara – jen dvakrát se mi stalo, že sprchlo a ano, špatně

Albánie

Shqipëria, země orlů. Albánie. V Albánských Alpách je zima, u moře šílené horko, jídlo je příliš tučné, mobilní síť skoro není, lidé vám nerozumějí, silnici blokují ovce, v horách jsou vlci a krevní msta je tu stále aktuální. A v té chvíli jsem se do Albánie zamilovala až po uši.   Je to už skoro rok, co jsem navštívila Albánii, ale nedávná návštěva finského národního parku mi ji připomněla natolik, že jsem se rozhodla další zápisek věnovat právě jí. Do země orlů jsem se dostala úplnou náhodou. Volal mi kamarád, že chystají výpravu do Albánie a mají jedno volné místo. Jediný problém byl, že se letenky musely koupit ještě v ten den. Prý nezná moc bláznů, kteří by na to kývli. Letěli jsme za tři týdny. Přesně takový výlet jsem potřebovala; v práci jsem si vzala dovolenou, zabalila kufr a štrádovala na letiště, kde jsem poznala zbylé tři cestující. Byla to skupinka lidí, kteří spolu procestovali Kubu - taková parta hic. Najednou jsem seděla v letadle, aniž bych věděla, co mě če

Porto. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska

Často se mě někdo ptá, proč UŽ ZASE jedu do Porta. Porto je město, kde jsem před pár lety nechala u oceánu svoje srdce, a tak jednou za čas koupím letenku, sbalím batoh a jedu si ho vyzvednout. Pokud nečekáte okázalé tipy a největší radost vám stejně jako mně dělá koupání se v ledovém oceánu (a vanilkovém krému), písek v kapse a smrkání slané vody, tohle jsou tipy, které by se vám mohly hodit. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska. Průvodce.  Málokdy/nikdy necestuju s průvodcem, ale USE-IT mapa Porta mi dala spoustu skvělých tipů, kam jít, ale i kam nejít, co říkat, co ne, historický kontext a vůbec. USE-IT mapy existují pro řadu měst – jsou tvořeny místními mladými cestovateli „pro jiné mladé cestovatele s nízkým rozpočtem“. Celá já. Balík informací pro start Z letiště se do centra dostanete metrem (fialová linka E), lístek stojí 2-3 eura. Ve vestibulu si spolu s první jízdenkou koupíte modrou papírovou dobíjecí kartičku Andante , na