„Social Innovation Camp propojuje lidi, nápady a digitální nástroje pro vytvoření sociální inovace prostřednictvím internetu a/nebo mobilních bezdrátových aplikací.“
Pro mě je Social Innovation Camp soutěž, výjimečná událost a příležitost poznat zajímavé lidi a pomoci realizovat nápad, který může vyřešit nějaký společenský problém. Všechno se ale musí stihnout za dva dny.
Svého prvního Social Innovation Campu jsem se zúčastnila před rokem v Bratislavě, který byl vůbec poprvé v historii mezinárodní. Do Bratislavy se tehdy sjela skupinka marketérů, vývojářů, designérů a lidí, kteří se motají kolem internetu, aby pracovali na projektech, které mohl do soutěže přihlásit kdokoli. Týmy byly namíchané: ČR, UK, Polsko, Litva, Slovensko, Rumunsko… a my jsme naráželi na problém, že projekt, který bude skvěle fungovat v UK, určitě nebude fungovat v ČR. Legislativa, mentalita… nejde vymyslet univerzální projekt řešící sociální problém, který by šel našroubovat na jakoukoli zemi.
Náš projekt Have a go heroes, jehož idea byla zprostředkování služby starým osamělým lidem, jsme tehdy lokalizovali na UK a po dvou dnech jsme ho s kruhy pod očima odprezentovali porotě. Nevyhráli jsme, ale Tymon, tvůrce myšlenky, se ho rozhodl realizovat. A tak má UK své hrdiny.
Letošní SIC se konal přímo v Praze, v coworkingovém prostoru HUB, po záštitou Respekt Institutu. Do velkého finále postoupily tři projekty: Máma hledá mámu, Komunitní server vozíčkářů a Moje město - prezentace projektů zde: http://www.respektinstitut.cz/projekty-social-innovation-campu-praha-2010/
Přidala jsem se k Aleně Jančíkové, ředitelce Svazu paraplegiků, která chtěla zlepšit život vozíčkářů. Marek Soták, Vítek Ježek, Zuzana Růžková, Tomáš Pruša, Dominik Drahonínský, Honza Sládek, Klára Tůmová, Martin Tušl a Erik Čipera. Nikdy předtím jsme se nepotkali. Když jsme v pátek do HUBu přišli, byl jen nápad; taková věc tu chybí, pojďme ji zkusit vymyslet. Koncept, fungování, timing, udržitelnost projektu, propagace, financování... Během jedné hodiny jsme byli tým a začali jsme pracovat na Vozejkově.
Už na začátku jsme se všichni shodli, že nechceme odevzdat naleštěnou prezentaci, ale chceme náš čas využít na maximum. Začalo se programovat, designovat, počítat a plánovat. Jak svůj nápad prodat? Jak získat investorovi? Jak odprezentovat velký projekt během jedné minuty a donutit ve výtahu Billa Gatese, aby s vámi zašel na kafe a zaplatil nejenom dort, ale i investoval do projektu? Jak zajistit udržitelnost projektu? Tomu se věnovaly přednášky, které se konaly v rámci našich dvou SIC dní. Psali jsme si poznámky a měnili plány každou minutou.
Říkáte si, co je možné za pár dní zrealizovat? V pátek jsme měli nápad, během soboty se začaly rýsovat konkrétní věci. Během dvou dní kluci naprogramovali web, Klára grafiku. Naráželi jsme na problém Tohle chceme vs Tohle zvládneme vs Na tohle nemáme peníze. Víkend byl pryč. V neděli odpoledne jsme odevzdali prezentace a nervózně čekali, až projekt představíme veřejnosti a porotě.
Dva dny práce, 8 minut na finální prezentaci - přesvědčit všechny, proč právě my. Povedlo se, vyhráli jsme. Pro projekt Vozejkov jsme získali 25.000, ale nejen to: rozpracovali jsme věc, která tu není a chybí. Z nuly jsme vyskočili hodně vysoko. Nedělí pro nás ale nic neskončilo, vrhli jsme se do něčeho, co chceme dotáhnout a věnovat se tomu dál. Jsem na nás vážně pyšná :-)
Pokud chcete přidat ruku k dílu (programovat, kódovat, designovat, propagovat nebo cokoli jiného), ozvěte se: lada.brunova@gmail.com ;-)
Mezi přáteli mám pár vozíčkářů, napadlo mě pár postřehů. Neberte to prosím tak, že mám něco proti projektu, jen se ptám.
OdpovědětVymazatV rozpočtu máte 420 000 Kč a 500 uživatelů - je to velký nepoměr vynaložených prostředků, nemělo to být 42 000?
Proč na Vozejkov mají chodit i zdraví lidé? Bojím se, že to bude odlučiště vozíčkářů, které je spíš uzavře ve vlastní komunitě, než aby je dostalo mezi lidi. Vozíčkáři s námi rádi chodí na oběd, na procházky... nechtějí být někde sami ve svojí komunitě.
Děkuji za odpověď a hodně štěstí při realizaci.
gratuluju
OdpovědětVymazatVážený pane anonymní,
OdpovědětVymazatcena rozpočtu je plat (superhrubá mzda) na celý rok administrátora, který se během jednoho roku bude o celý komunitní server starat, plnit server informacemi a dělat patričné PR. Cena je minimální, protože programátoři, grafici, kódeři tuto platformu vyrobili sponzorsky.
Server nemá sloužit k tomu, aby vozíčkáře separoval, ale aby si vozíčkáři vyměňovali své osobní zkušenosti, což je to nejcennější. Uvedu příklad: hotel sice napíše, že je bezbariérový, ale nemá to určitě tak velkou váhu jako když to napíše vozíčkář, který hotel na vlastní kola vyzkoušel a může všem doporučit.
Alena Jančíková, ředitelka o.s. Svaz paraplegiků
Děkuji za odpověď. Reaguji skoro o 4 měsíce později a na serveru není ani čárka, za co platíte superhrubou mzdu, nebo jste projektu ukončili a penize vratili?
OdpovědětVymazat