Přeskočit na hlavní obsah

Jak prolomit ledy ve Finsku

Lada jede

Napadl sníh. Tím myslím DALŠÍ sníh. Za posledních 48 hodin ho přibylo asi 40 cm. Co je ovšem nutné podotknout, je to, že místní silničáři snad nikdy nejsou zaskočeni a vyhrnují o 106.

Sníh je tu pro nás denní chléb, ale prašan nás, kolaře, vždycky trochu vykolejí. Protože je místní městská hromadná doprava finančně náročná (jedna cesta stojí v přepočtu na naše cca 80 Kč), hned první týden si většina studentů nakoupila kola - mě nevyjímaje.

Bicykl se dá sehnat poměrně jednoduše - v second handech. Na výběr jsou nejrůznější modely, velikosti, barvy i druhy pneumatik. Ano, ve Finsku si můžete koupit zimní pneumatiky i na vaše kolo. Jízda se pak stane bezpečnější, ale trochu neadrenalinovou. Jak asi tušíte, Lada nemá zimní pneumatiky, a tak se rychle naučila odhadovat brzdnou dráhu. Čerstvý sníh však vykolejil i mě, advanced bikerku, a tak mám za sebou první pád (což, řekněme si otevřeně, není po měsíci úplně špatná bilance!)

Na jezeře se nepředjíždí

O víkendu jsme s partou kamarádů vyjeli na chatu poblíž městečka Viitasaari (asi 100 km na sever od Jyväskyly), kde nás čekal wellness saunovací víkend uprostřed malebné přírodní rezervace. Během cesty jsem vznesla značně turistický dotaz: "Je pravda, že si v zimě zkracujete cestu jízdou přes jezera?" "Joo, za chvíli jsme na něm." Nasucho jsem polkla a doufala, že se jedná o finský vtípek. Za chvíli jsme opravdu vjeli autem na jezero. Rychlost omezená na 60 km/h a zákaz předjíždění. Odepnula jsem bezpečnostní pás (všichni koukáme na americké filmy) a dvě minuty nedýchala. V očích jsem měla smrt a v srdci náběh na infarkt myokardu.

Část víkendu jsem pak strávila se svou adoptivní rodinou, která mi byla přidělena v rámci programu Friendship Family. Moje finská rodina se skládá z mamky (Marja), taťky (Tapio) a dvou kluků (7 a 11 let). Kluci anglicky neumějí, což jde ruku v ruce s mou basic znalostí finštiny. Na složitě připravenou otázku mi hoši finsky odpoví, já se rozpačitě usměji a řeknu: "Joo!" - "joo" je finský výraz souhlasu a uslyšíte ho tu na každém kroku. Například já ho používám pokaždé, když nerozumím, tedy často. Joo!

Velmi nebezpečné finské známosti

Během prvního (orientačního) týdne nám rozkošná malá Finka vylíčila Finy jako chladné, úsměv neznající, alkoholiky se sklonem k sebevraždám. Samozřejmě to měl být ice-breaking fórek, jenže... některé věci od Finů opravdu nečekejte. Na Finy prostě musíte jinak.

V rámci školních pracovních skupin se snažím družit s finskými studenty jak jen to jde. Téměř vždy platí, že za Finem musíte vyrazit sami a prorazit ledy. Žádný úsměv, žádné emoce. Můj nadšený a entusiastický přístup je často opětován ledovým výrazem a no-to-teda-potěš-pohledem. Pokud si chcete najít opravdové finské přátele, trpělivostí se prostě musíte obrnit. Finská osobnost je zasypaná sněhem, ale jakmile ho odmetete, poznáte, že seveřani jsou bytosti obětavé a milé.

Žádná sauna není dost malá

Čemu jsem tu opravdu propadla, je saunování. Četla jsem, že na 5 milionů Finů připadá milion saun. Následné otužování pak není nutné provádět ve sprše, stačí vyběhnout ven a vyválet se ve sněhu (případně skočit do prosekané díry v zamrzlém jezeře). A ačkoli jsou Finové bytosti nekontaktní a stydlivé, ne tak v sauně! Patřičnou fyzickou vzdálenost si udržují, jen pokud jsou oblečení.

O dalších aspektech finské kultury zase příště.

Komentáře

  1. Který finský film bys mi doporučila, abych viděl přesně tu atmosféru, kterou tady líčíš? Mám chuť ty tvoje zážitky vidět na vlastní oči :)

    OdpovědětVymazat
  2. saunování s pěkným finem :) hmmm :)

    OdpovědětVymazat
  3. Cao, jsem ve Finsku nas rok na Erasmu a urcite doporucuji navstivit Lahti Ski Games na zacatku brezna (od helsinek tak 100 Km). My jsme byli uz na zavodech v Ruka stredisku a ta armosfera je nezapomenutelna.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Madeira. Moje srdce má tvar velryby

Občas mívám pitomé nápady. Ale ten, ve kterém jsem se rozhodla, že odletím na Vánoce do Atlantiku a budu předstírat, že hřeben na vlasy neexistuje, mezi ně nepatří. Nejsem úplně vánoční člověk. V roce 2017 jsem se rozhodla pro (pro mě) revoluční krok: nebudu trávit Vánoce tak, jak bych „měla“, ale tak, jak chci. Chtěla jsem být jinde a… sama. „NA VÁNOCE? SAMA?! JSI SE ZBLÁZNILA!“ Začala jsem hledat zemi, ve které nebudu mrznout, finančně mě nezruinuje a jako holka se v ní nebudu bát. Asi tušíte, že jsem měla ještě jednu podmínku. Oceán. Prst na pomyslném Google globusu padl na Madeiru, ostrov obklopený oceánem, kde rostou malé banány každému na zahradě a kolem kterého se prohánějí velryby. Na Madeiře jsem trávila Vánoce i v roce 2018. Potom jsem se na tenhle ostrov, kterému se přezdívá Havaj Evropy, vrátila ještě několikrát. Základní info balíček.  O Madeiře se říká, že je zelenou perlou Atlantiku a taky ostrovem věčného jara – jen dvakrát se mi stalo, že sprchlo a ano, špatně

Albánie

Shqipëria, země orlů. Albánie. V Albánských Alpách je zima, u moře šílené horko, jídlo je příliš tučné, mobilní síť skoro není, lidé vám nerozumějí, silnici blokují ovce, v horách jsou vlci a krevní msta je tu stále aktuální. A v té chvíli jsem se do Albánie zamilovala až po uši.   Je to už skoro rok, co jsem navštívila Albánii, ale nedávná návštěva finského národního parku mi ji připomněla natolik, že jsem se rozhodla další zápisek věnovat právě jí. Do země orlů jsem se dostala úplnou náhodou. Volal mi kamarád, že chystají výpravu do Albánie a mají jedno volné místo. Jediný problém byl, že se letenky musely koupit ještě v ten den. Prý nezná moc bláznů, kteří by na to kývli. Letěli jsme za tři týdny. Přesně takový výlet jsem potřebovala; v práci jsem si vzala dovolenou, zabalila kufr a štrádovala na letiště, kde jsem poznala zbylé tři cestující. Byla to skupinka lidí, kteří spolu procestovali Kubu - taková parta hic. Najednou jsem seděla v letadle, aniž bych věděla, co mě če

Porto. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska

Často se mě někdo ptá, proč UŽ ZASE jedu do Porta. Porto je město, kde jsem před pár lety nechala u oceánu svoje srdce, a tak jednou za čas koupím letenku, sbalím batoh a jedu si ho vyzvednout. Pokud nečekáte okázalé tipy a největší radost vám stejně jako mně dělá koupání se v ledovém oceánu (a vanilkovém krému), písek v kapse a smrkání slané vody, tohle jsou tipy, které by se vám mohly hodit. Člověk si nemůže koupit štěstí. Ale může si koupit letenku do Portugalska. Průvodce.  Málokdy/nikdy necestuju s průvodcem, ale USE-IT mapa Porta mi dala spoustu skvělých tipů, kam jít, ale i kam nejít, co říkat, co ne, historický kontext a vůbec. USE-IT mapy existují pro řadu měst – jsou tvořeny místními mladými cestovateli „pro jiné mladé cestovatele s nízkým rozpočtem“. Celá já. Balík informací pro start Z letiště se do centra dostanete metrem (fialová linka E), lístek stojí 2-3 eura. Ve vestibulu si spolu s první jízdenkou koupíte modrou papírovou dobíjecí kartičku Andante , na